

Je pondělní ráno a já vstávám do školy….no jako obvykle se mi nijak zvlášť nechce, ale mám snad na vybranou??

Moje první cesta vede do lednice….no co byste čekali od tak nenažraného člověka jako já…:D Tak se prohrabuji kvantem jídla v ledničce a zjišťuji, že nevím co sníst dřív, ale tolik času nemám, takže to musí být něco rychlýho…..

Poněvadž je školní den, jsem u stolu sama, táta už je v práci, pracuje jako počítačový programátor, no a máma je v salonu.

Totiž, v našem domě si mamka zařídila kosmetický salonek a začala podnikat doma, protože nájem místnosti v centru byl neúnosně drahej.

Po snídani se jdu upravit…nalíčit a trošku taky učesat, páč když vidim to co vidím, když se dívám do zrcadla, vážně se sama sebe ptám co to má být?!? :D

Ještě zbývá co si vzít na sebe….to je pro mě hotovej horor. Ach bože jak já nesnáším toto vstávání do školy…

No….výsledek snad uspokojující….a teď bych už vážně měla jít, jinak mi ujede i ten blbej žlutej autobus a budu muset běžet do školy za ním, a to by teda bylo i na mě moc….jinak řečeno-moje smrt :D Takže bych sebou měla "trošičku" hodit…

ups…….už jede….sakra, proč mi to vždycky tak strašně dlouho trvá, chjooo…

Juchůů…ještě jsem to stihla…:D…omg…už jede zase tenhle řidič….nesnášim ho, pořád na mě blbě čumí a usmívá se přitom jak měsíček na hnoji…..odporný..bleee

Tak a jsme u školy…..takže toto je ten náš "ústav"…..jedno z nejneoblíbenějších míst na světě

Vydala jsem se do třídy, když vtom jsem ho uviděla…..do školy měl zrovna namířeno Bill, rozhodně se netajím tím že se mi líbí, ale on mě bere spíš jako kamarádku. Ale já bych chtěla i něco víc…ale Bill o tom zatím neví. Nějak sme se zakecali a úplně zapomněli na čas - teda spíš já Bill je natolik spolehlivý že si nedovolí nikam přijít pozdě. Já ještě chvíli zůstala stát úplně zasněná.

Vejdu do třídy a vidím že už tam skoro všichni jsou….takže to znamená že jsem přišla zase pozdě, naštěstí tady učitel ještě není…ale něco mi tu nehraje…

Toho blonďatého kluka neznám….kde se tu vzal?? Že by novej spolužák??....no ale uznejte..je fakt moc pěknej :D

Namířila jsem si to na své místo, ale v polovině cesty jsem se zarazila….vždyť ten kluk sedí na mém místě!!! Tak to ne, to je už moc, sakra co si to dovoluje sedět v mojí lavici?!! Tak to mu jen tak nepojde….tohle teda ne….

Přijdu k němu a povídám: "Nazdar, náhodou ti nevadí že sedíš na mojím místě?!?" on se jen tak usmál a nic neřekl…..teda spíš ani nestihl říct.

On vstal a já se do něj pustila: "jako co si o sobě vůbec myslíš?!? Tohle je moje místo a ty mi na něm sedíš!!!Jak si to jako představuješ??" teď už z něj i něco vypadlo, ale vypadal celkem zaskočeně. "No víš…totiž…..ono jaksi nikde jinde místo není…."

Já chtěla ještě něco říct, jenže do toho přišel náš učitel a úplně bezdůvodně na mě začal řvát, jak ještě nikdy…co to do něj vjelo…"Moonlineová laskavě si okamžitě sedni na své místo a přestaň si tady vyskakovat. Co si myslíš? Už dávno začala hodina…a vůbec, jak si to představuješ zase přijít pozdě?!?!"Já jen koukala s otevřenou pusou

Pak jsem se ale vrátila do reality a řekla mu: "Pane učiteli, ale já si nemůžu sednout na své místo, protože na něm sedí ten kluk!!" řekla jsem to docela naštvaně a učitel to určitě poznal a ještě víc se naštval….

Usadil mě tím, že mi řekl: "tak budeš sedět vedle něho" já na to "ale…." "žádné ale Moonlineová, sedni si a už toho nech, má trpělivost zná své meze" Tak tohle jsem vůbec nečekala, co to s ním dneska je?? Vždycky se ke mně choval slušně a do téhle chvíle to byl můj oblíbený učitel…hmm, asi budu muset změnit názor…

Tak jsem si sedla k němu. On se tam klidně vybavoval s Lukášem a nikomu to nevadilo, ale když jsem se jen hnula už na mě učitel zase řval…..to je zas den

Učitel mluvil ke třídě: "Tak děti, jak jste si již mohli všimnout máme mezi námi nového člověka. Jmenuje se Thomas Richmond. Doufám jen že s ním budete dobře vycházet a bude nám tady spolu moc dobře. Tak sem si během učitelova proslovu říkala, jestli je zfetovanej nebo co, protože toto fakt není normální….a já musím sedět s tím nafoukaným Thomasem, co si o sobě myslí, to není fér…..myslela jsem si že asi každou chvíli vybouchnu….

Jakmile jsem si ale doopravdy uvědomila, co učitel řekl…..úplně ve mně hrklo, "Thoma Richmond…..RICHMOND!!!!!!!" připadala jsem si jako by mě někdo polil ledovou vodou…..a do očí mi vhrkly slzy……to přece nemůže být možný, staré bolestivé vzpomínky se ve mně hnuly. Byla ve mně taková prázdnot jako tehdy….….
.
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......
Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých

Ahojky.. ráda spřátelím ae napiš mi ještě na blog jestli ještě pořád chceš.. =o)) pa