

Je sobotní ráno…teda aspoň si to myslím. Probouzím se v obýváku na pohovce….Proboha jak jsem se sem dostala?!? Počkat vždyť sem byla včera v klubu na pařbě…..nebo ne??

Mám dokonalý okno, netuším jak jsem se dostala domů, poslední na co si matně vzpomínám bylo, jak jsem se usmiřovala s Annou….pak to okno…..Kdyby mě aspoň tak strašlivě nebolela hlava….

Ještě napůl spící vyrazím do kuchyně….mám strašlivou žízen a hlad. Jenže najednou do někoho vrazím……aha, máma. Jej, teď to asi schytám, nebo že by si to odbyla už v noci, když sem přišla?? V tom případě by to bylo fajn páč si to nepamatuju :D "Ahoj mami" pozdravím nejistě, máma nic, jen se na mě pořád dívá, v jejím výrazu vidím, že se asi dobře baví….

Jdu si teda do kuchyně pro něco k jídlu, snídaně nachystaná…jen je potřeba dolít mléko…Co to…??Že by se mi jen něco zdálo??? Určitě jsem byla v klubu??

Přijdu ke stolu, máma na mě očividně čeká… "Mami…"začnu "Očekávám, že mi vysvětlíš, proč jsi místo v 1 přišla o půl 3, a proč tě dotáhli nějaký dva kluci úplně opilou…" Ups, takže jsem tam vážně byla. Ale to že mě někdo dovedl domů a že jsem byla úplně na mol…o tom teda nemám ani páru… "Totiž…no…vážně??" máma viděla že se mnou asi nic nepořídí, páč si fakt nic nepamatuju, tak to vyřešila tím, že budu pro jistotu po zbytek víkendu doma abych se někde zase tak nezřídila. Já,která jsem pořád nějak mimo, jsem s tím klidně souhlasila.

Pak máma musela do salonu a já zůstala v obýváku sama. Začínám se teprv vracet do reality. Když najednou mi někde zvoní mobil (ehm, byl pod pohovkou) Když jsem ho vylovila a zvedla ozval se mi Annin hlas: "Ellie?? si tam??" "jo sem co chceš??" "no…víš, já jen že…prostě mám ze včerejška úplný okno a nic si nepamatuju….teda něco se mi vybavuje,ale nevím jestli to nejsou jen výplody mojí fantazie….Usmířily sme se včera nebo ne???" Já trochu pobaveně odpovím že jo, "Tak to jsem si oddychla, tak páá" Vypadne z Anny a zavěsí… :D

Jdu ze sebe udělat člověka a mám v úmyslu zasednout ke komplu…Jenže na mě z dola volá máma že se mnou někdo chce mluvit. Sejdu ze schodů a čeká tam na mě Jessica. Co ta tady chce??? "Ahoj Jessie, co potřebuješ??"

Ale Jessica na mě začně řvát: "Sakra co si o sobě myslíš, přebereš mi kluka a pak děláš jako by nic?!? Seš fakt ubohá, když se tomu nedokážeš postavit!!!!" Já jen koukám s otevřenou pusou a nechápu co po mě Jessica chce…..Ale postupně mi to dochází…Adam…Proto se ke mně včera tak měl, pořád se mnou chtěl tancovat a pořád za mnou dolejzal….mě to bylo už včera nějaký podezřelý.

Když jsem konečně pochopila o co jde, naštvalo mě, že na mě Jessica bezdůvodně řve, tak sem se na ni taky utrhla: "Tak hele, jako nevím proč tady tak vyvádíš. Já jsem ti Adama nepřebrala, navíc, mě vůbec nezajímá, chápeš?? A jestli jsem včera udělala něco co se tě nějak dotklo,tak za to se ti hluboce omlouvám, ale jestli sis nevšimla, tak jsem byla, ostatně jako většina z nás, úplně užralá a dneska o tom nevím!!! Navíc mám ráda Billa, tak nemám důvod začínat si něco s Adamem. A taky si myslím, že on si taky vůbec nepamatuje včerejšek, ani to že ti dal kopačky!!"

No to jsem tomu zase dala, teď už bude celá škola vědět že sem zabouchlá do Billa…….no trapas.. Jessica na mě zůstala zaraženě koukat "Vážně??" vypadlo z ní

Pak se najednou otočila a odešla. A já zase osaměla, i kdy teď jsem za to docela ráda, ta Jessica mě tak rozhodila, že jsem tam ještě chvíli zůstala nehybně stát.

Zbytek dne jsem prospala, nebo jsem si četla oblíbenou knížku, no prostě jsem se dostávala z tý praštěný kocoviny…

Kolem půl devátý někdo zvonil. Šla jsem teda otevřít….Stál tam Bill a usmíval se na mě. Já byla zase někde mimo……. "ahoj" pozdravil mě "No nazdar" vypadlo ze mě

Vypadal docela nervozně, já jen pobaveně čekala co z něj vypadne. Takhle rozpačitého jsem Billa ještě neviděla :D "Ellie….totiž……ehm….víš že jsme tě s Adamem vedli v noci domů??" "Ne" já na to… Bill pak pokračoval "No a tys pořád něco říkala" tak teď už jsem se vážně bavila "Jo?? a co jsem říkala??"

Bill se ke mně začal přibližovat, začala jsem být nervozní, byl pořád blíž a blíž…..až najednou…

Prostě sme se začali líbat…….:D no bylo to prostě nádherný

Pak mě chytil za ruku… "Už dávno se mi líbíš…jen sem se bál, že mě odmítneš..chtěla bys se mou chodit??"

"To víš že chci" odpověděla jsem mu a odejmula ho. Ale jedna otázka mě nedala spát "Jak sis teď byl tak jistej, že tě neodmítnu??" "No, protože jsi v noci říkala, že mě máš ráda a že já tě ne,že chodím s Annou a tak…No tak jsem ti to chtěl říct" Ještě chvilku jsme rozebírali včerejší noc, a pak už Bill musel jít, protože měl zaracha a byl tu u mě tajně (taky přišel pozdě a rodiče ho asi pěkně seřvali)

Koukám za mizejícím Billem a vidím tátu, jak jde z práce (nějak brzo ne??) Rozběhnu se za ním: "ahoooj tati,seš tu nějak brzo" "To víš tušil jsem že mě budeš vyhlížet a tak jsem tě nechtěl nechat dlouho čekat" zavtipkoval táta a šel domů.

Já úplně zmámená a zůstala stát venku, pozoruju oblohu…..jsem hrozně šťastná, teď mi vůbec nic nedokáže pokazit náladu….Ale to jsem se šeredně mýlila

Začínala mi být zima tak jsem šla domů. Když jsem vcházela, rodiče se tam o něčem bavili..

"Danieli, já vím že je to pro tebe těžký,ale víš co z toho zase bude?? Mysli taky trochu na ostatní, vždyť Ella chodí s tím klukem do třídy. Nechci aby se zase trápila. Navíc jí to stejně budeš muset někdy říct…"

Jakmile si mě ale všimli, okamžitě přestali mluvit, táta vypadal hooodně naštvaně, takhle jsem ho ještě neviděla, a máma měla ustaraný výraz ve tváři. "Co mi budete muset říct???řekla jsem
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých

Ahojky,promiň,že jsem teď dlouho nepsala ale od Pondělí jsem vůbec nebyla na PC,měla jsem moc učení. Teď přes víkend to ale bude určitě lepší.
Měj se hezky a ahojky,zdraví Asnaki!
;)