

Táta se jen nervózně podíval na mámu, v jejím pohledu vyčetl něco co mu zjevně dodalo odvahu. Tak se nadechl a povídá: "Vyhodili mě z práce" Asi se mi na chvilku zastavilo myšlení nebo co. To co táta řekl mi připadalo jako úplně běžná věc…Jenže pak jsem se vzpamatovala: "C-co..?? Cože? jakto? Proč??"vychrlila jsem ze sebe.

Táta byl hodně naštvanej.."Naši firmu koupit ten hajzl Richmond a okamžitě začal vyhazovat lidi, že si prej dosadí svoje vlastní…Mě dal pochopitelně hodinovou výpověď, když zjistil kdo jsem. Ale tohle mu teda nedaruju, postarám se o to aby si hodně rychle hledal nový bydlení!!!"

Vidím že táta je docela v ráži, tak jsem radši beze slova odešla a šla si lehnout, toto jsou věci, který stejně nevyřeším. Však on se táta zase uklidní a najde si novou práci..

Jenže to jsem se trochu spletla. Ještě večer volal svýmu kamarádovi z mládí. Pracuje u policie, proboha co po něm chce?? Bojím se aby táta neudělal nějakou blbost….

Asi za půl hodiny k nám přijelo auto a z něj vystoupil Fred, tátův nejlepší kamarád ze školy. Dřív u nás byl častým hostem, vždycky si hrál s Patrikem, byl vždycky strašně fajn.

Táta: "Nazdar Frede něco od tebe potřebuju, jseš jedinej člověk kterej mi může pomoct." Fred: "Moc dobře víš že jsem ti k službám" povídá s úsměvem Fred

"Dobře, potřebuju aby ses na služebně podíval do spisů, potřebuju něco najít na Richmonda, víš, to je ten.." Ale Fred ho přerušil:" Počkej Danieli, tohle po mě nemůžeš chtí, víš, že by mi to mohlo stát místo, to se nesmí.." To bylo něco na tátu:" Tak ty že přijdeš o místo?!? a to že mě o moji práci připravil ten hajzl je každýmu jedno!!!a ne jenom to vzal mi mého syna a ještě mě obviňoval!! Vsadím se, že to před rokem bylo všechno úplně jinak!!!"

Táta se naštval jako ještě nikdy a chystal se k odchodu. Přece musel vědět, že tohle nemůže po Fredovi chtít..Fred ho ale zastavil : "Počkej přece"

"Danieli, tak dobře, pomůžu ti…teda, pokusím se ti pomoct, já vím, že je to těžký. Podívám se po něčem na služebně a zítra dopoledne přijdu, souhlasíš?" Táta se zjevně trochu uklidnil:" Tak jo, zítra tě budu čekat. Tak ahoj"

Druhý den ráno zvonil někdo u dveří, byl to Fred, uvedla jsem ho do obýváku a šla pro tátu nahoru

Oba se usadili ke stolu a Fred začal: "Takže, ještě včera v noci jsem prohledal všechny složky, týkající se té nehody před rokem. Zdánlivě je všechno, jak říkal Richmond, ovšem jsou zde i jisté nedostatky. Z toho, by se dalo něco vytěžit a pokud budeme mít důkazy, tak Richmonda budeme moct usvědčit."

Tohle tátu dost potěšilo: "Takže si myslíš,že proti němu máme nějakou šanci??? Jsme vůbec schopní dát něco proti němu dohromady??" Fred se na tátu podíval a vážně povídá: "Neboj, já na něj něco najdu. Na mě se můžeš spolehnout.." Táta se spokojeně usmál: " Pomsta bude sladká….Udělám tomu člověku a jeho rodině ze života peklo."

Když Fred odešel, zůstali sme s mámou v obýváku samy: " Mami? Co se bude dít, jestli se Fredovi podaří najít důkazy proti Richmondovi??" Máma jen zamyšleně odpovídá: "To nevím, Ellie, ale rozhodně to nebude jednoduchý v každém případě…"

Dál jsem to už neřešila, šla jsem si ještě lehnout, protože mě trochu začala bolet hlava. Večer jsem se usadila k televizi, že se budu dívat na svůj oblíbený seriál. Pustím telku…jako obvykle přecvakávám programy, když se najednou zastavím na televizních novinách: "………proto bude policie nucena znovu otevřít rok starý případ. Jedná se o dopravní nehodu, při které přišel o život 18-tiletý mladík. Jeho otec chce podat žalobu na firemního magnáta Alana Richmonda….." Já jen koukala s otevřenou pusou.."Coože?!? no, to si teda tatínek s Fredem pospíšili….

VYPRÁVÍ THOMAS:
Je nedělní odpoledne, byl jsem venku s Alicí. Pozval jsem ji do cukrárny a udělali sme si pěkné dopoledne. Teď sem si zapnul kompl, koukám jestli je někdo na icq….Když v tom mě přepadl hlad.

jsem si jedno starší tričko a roztrhaný rifle. Jdu pomalu dolů do kuchyně.

Udělal jsem si toasty se salámem, můžu o sobě říct že jsem docela dobrej kuchař. Ostatně, chtěl bych se vaření věnovat i v budoucnu, rád bych si zařídil nějakou restauraci nebo něco takovýho….Ovšem otec by mě nejradši viděl na jeho místě…

Sedím v naší jídelně….hm, bydlíme tu asi tak dva měsíce,ale pořád si na tenhle starej dům nemůžu zvyknout, prostě to tu nemám rád. Naštěstí už otec koupil pozemek a začínáme stavět něco normálního.

Je tady strašný ticho, máma je někde na nákupech a otec zase v pracovně. Cítím se tady strašně sám. Ani kamarády pořád žádný nemám, nikdo se se mnou nechce bavit….je mi jasný že za to může Ella, všichni chodí za ní a nikdo si to s ní nechce rozházet tím, že se "spolčí" se mnou.

Najednou mě z mého přemýšlení vyrušil otec: "Tome? Už několik dní pozoruju, že se s tebou něco děje…Nechceš si promluvit?? Máš nějaké problémy ve škole, nebo co se dějě???"

"Ehm…co? Ne nic,nechci se o tom bavit……všechno je v pohodě" vypravil jsem ze sebe a zamířil si to do obýváku. Mám otce rád, ale on můj problém nevyřeší, tak ho tím nechci zatěžovat

Lehnul jsem si na pohovku a zřejmě jsem usnul…Po nějaké době mě vzbudil zvonek u domovních dveří…"Kdo to může být takhle navečer" pomyslel jsem si a šel ke dveřím

Přes dveře vidím dobře známou postavu…" Jestli toto individuum má v hlavě mozek tak mu asi právě selhal…" byla moje první myšlenka když jsem poznal svého starého kamaráda…..To,že se tady objevil, znamená problémy….
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých

Super!