close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více



Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých článků zde možná narazíte na nějakého potulného zombíka, který vám bude chtít sežrat mozek.
Přeji příjemné umírání.
Vaše Loree (23.1.2013)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

10. díl

3. listopadu 2008 v 6:05 | Loreena.Rose(Webmaster) |  Jako Den a Noc

" Co se stalo?" povídá Lukáš. Mě už se zase hrnuly slzy do očí, prostě jsem nebyla schopná mu cokoliv říct….pak to ze mě najednou všechno vypadlo….od toho co se stalo včera v noci, jak na mě řvala Alice až po to co je mezi mnou a Carlosem…


Snažil se mě utěšovat vším možným, ale nepomáhalo to, pořád opakoval,že to bude zase dobrý, ale v se mnou to ani nehlo…..

To už se mi řinuly slzy z očí, byla jsem fakt zoufalá, Lukáš mě obejmul a čekal až se mu vybrečím na rameno a přitom se mě pořád snažil uklidnit… "Lukáši? je Carlos na intru??" byly moje první slova po dlouhým mlčení…..


Lukáš se ale obratně vyhnul odpovědi,a navrhl mi, že mě doprovodí domů…tak sme šli k nám. Lukáš se se mnou rozloučil u branky a šel zpátky do školy…


Zamířila jsem si to přímo do svého pokoje, ale přišel za mnou táta…naštěstí se na mě nezlobil, kvůli tomu včerejšku…


Ze všeho nejvíc jsem se mu za sebe chtěla omluvit, vrhla jsem se mu kolem krku: "Tati promiň, já to včera přehnala, hrozně mě to mrzí.." "to je v pořádku miláčku, já tě naprosto chápu"


Potom mi táta oznámil, že za část peněz od Richmonda pojedem na cestu kolem světa. Miluju cestování, tak jsem z toho měla radost, táta ví jak mi zvednout náladu (ani se neptal jakto že jsem doma a ne ve škole) "A ještě tu pro tebe něco mám…chvilku po tom cos odešla do školy, se tady stavil nějakej mladík a nechal ti tady něco"já jsem byla hned zvědavá, kdo a co mi tu mohl něco nechat.."Co? Kde? naléhám "Otoč se" povídá táta a odchází…


Otočila jsem se a vidím, že na mém stole leží bílá růže a u ní dopis…." Cože?" že by tajný ctitel??


Sedla jsem si ke stolu a přečetla těch pár řádku na kousku papíru…..Bylo to od Carlose…..


"Promiň,ale musel jsem odjet, nebuď smutná, čas všechno spraví, věř mi, bude lepší když se už nevrátím. Mám Tě moc rád. Navždy tvůj Carlos"….no…..pěkně se mi můj život hroutí, jako domeček z karet. Teď už jsem úplně sama, všichni mě opustili…


Pustila jsem počítač, marně jsem doufala že bude na icq….Carlos je jedinej člověk se kterým bych potřebovala mluvit a ten tady není…


Odpoledne ke mně zavítala "vzácná" návštěva - Tina. "Čau, co tu chceš? Jsi už konečně spokojená? Nikdo se se mnou nebaví, jsem za největší mrchu na světě. Nebo chceš ještě něco víc?"

No bezva ještě Tina na mě dneska neřvala: "Vždycky jsem si o tobě myslela,že jseš ta nejlepší kámoška na světě, ale dost jsem se v tobě spletla, já vím žes Thomase neměla ráda,ale takhle daleko to zajít nemělo. A já husa tě v tom ještě podporovala!!!" teď jsem se už naštvala a začala taky řvát: "Tak a DOST!!! laskavě se do mě přestante všichni navážet, kdo má tohle snášet?!?. Já Thomase neudala, a rozsudek soudu taky neovlivním. A to že nikdo neví kde je, je mi úplně jedno, to je totiž jeho věc!!!"


Tině asi došly slova a tak se otočila a odešla "To nemá cenu" neodpustila si ještě….a já zůstala úplně sama s šílenou depkou ve svém prázdném pokoji……


O DEN DŘÍVE (VYPRÁVÍ THOMAS):

Dnešní den byl celkem obyčejnej, až na to, že sme pořád rozebírali Ellinu noční návštěvu. Byl jsem z ní docela dost rozhozenej, potřeboval jsem si pár věcí srovnat v hlavě, ale někde na vzduchu. Vyšel jsem do ulic a jen tak bloumal…

Zašel jsem až k našemu domu, už jsem tu nebyl skoro měsíc…..ale co to? vidím plno policejních aut, novináře a hodně lidí. Radši jsem se schoval za strom a vše pozoroval z dálky. Tátu odváděl nějakej policajt…sakra, co se stalo? Snad ho doopravdy nezavřou?!??

Stál jsem tam vzadu za stromy a koukal na celou scénu…pořád mi to nějak nedochází…pak jsem se sebral a šel zpátky na intr. Za chvíli to bude určitě v televizi, potřebuju vědět víc, chci vědět všechno….musím vědět co se děje.


V televizi byly pochopitelně zkreslený informace, aby to bylo pro lidi poutavý…Jistý je jen to že táta si posedí pěknejch 20 let v lochu. A co máma?....Ráno jsem šel k našemu domu, máma zrovna vycházela ven. Nejdřív si mě ani nevšimla, asi mě nepoznala, ale když jsem jí řekl že to jsem já, byla štěstím bez sebe: "Tome!!! Kdes byl takovou dobu, ani nevíš jakej jsem měla strach, a co to máš na sobě??" chrlila ze sebe otázky

Řekl jsem jí, že jsem se chtěl vyhnout novinářům a všemu tomu rozruchu kolem a taky to že jsem byl naštvanej, kvůli tomu,že jsem nic o tý nehodě nevěděl. A tak jsem prostě zdrhnul…Máma se mi za to moc omlouvala a pak mi oznámila že za chvíli odjíždí….

" Neboj, budu pryč jen 2 dny, jedu za tetičkou do Rumunska, slíbila že nám pro začátek půjčí nějaké peníze….jsme na mizině. Zvládneš to tady ještě chvilku sám?" " Jo jasně mami, buď v klidu, přežil jsem měsíc sám, tak dva dny mě nezabijou. Tak šťastnou cestu" to byly moje poslední slova s mámou….

Uběhl skoro týden a ona se ještě nevrátila, ani se mi neozvala….nikdo o ní nic neví, a já jsem tu sám bez střechy nad hlavou a bez jediného halíře v kapse….




Lukáš s Pavlem mě naštěstí nechali bydlet u nich na intru. Já si domluvil s domácím brigádu, abych měl aspoň na chleba. Budu mu pomáhat v kuchyni a starat se o ubytovnu. Snad se máma ozve, co se děje a konečně se vrátí…

O 3 MĚSÍCE POZDĚJI:

Od té doby co tátu zavřeli a máma zmizela se hodně změnilo. Před dvěma týdny jsem znova začal chodit do školy, pořád pracuju u domovníka a stále bydlím u kluků na gauči. Udělal jsem ze sebe zase zpátky člověka a oblíkl vlastní oblečení, jsem zpátky jako Tom. Ella je už dva měsíce s rodiči někde na cestě kolem světa. A i přesto, že mi dost ublížila, tak mi moc chybí…teda ne mě ale Carlosovi(asi se do ní zamiloval:D).




S Alicí se začínám zase bavit, ale jen jako s kamarádkou a mám nového kamaráda. Je to Bill, všechen volný čas tráví s náma na intru a moc dobře si rozumíme. Celkově si nemůžu nijak stěžovat, ve škole mě přijali zpátky úplně skvěle. Z penězi, které si vydělám, toho sice moc nezmůžu,ale na přežití to stačí. Navíc moji kamarádi jsou připraveni mě kdykoliv podpořit.

Jsem rád hlavně za to, že už nikoho nezajímá ten případ a nikdo mi nic nepředhazuje… S Lukášem,Pavlem a Billem pořádáme na pokoji pořádný kalby, peníze sice neustále scházejí, ale to mi nevadí J Jen mi hrozně moc chybí rodiče, oba. S tátou se stýkat zatím nemůžu a mámu hledá půl světa……



……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu

Klik

Komentáře

1 RedGirl InLoveSb:-* RedGirl InLoveSb:-* | Web | 18. prosince 2008 v 17:56 | Reagovat

Páni to je doooost dobrý

2 Loreena.Rose (Webmaster) Loreena.Rose (Webmaster) | E-mail | Web | 18. prosince 2008 v 18:12 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti to líbí ;) opravdu moc

3 Je to super ozaj Je to super ozaj | 17. října 2009 v 14:24 | Reagovat

COOL

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama