
17. prosince 17.díl...fakt vtipné :D
Tak si ho užijte...tenhle sice není zas tak zajímavej, ale ostatní snad budou lepší..
Pište do komentů Váš názor ;)

V první chvíli jsem měla strašnou radost z toho, že je Tom v pořádku. Ale když jsem se pokusila něco říct… "Nemusíš přede mnou nic předstírat, dokážu si to domyslet. Tak mi prosímtě dej pokoj"

Nechci se snažit někoho přesvědčit o něčem, když vím, že je to marný. Protože Tom je stejně tvrdohlavej jako já, radši jsem řekla jen "Ahoj" o odešla. V duchu jsem si ale říkala "Fajn Tome, když chceš válku, máš ji mít!"

VYPRÁVÍ THOMAS:
Když Ella odešla, zůstal jsem tam s tím blbečkem Lukášem sám… "Prosimtě co šílíš?" začal Lukáš "Seš normální?!? Co ti zase přelítlo přes nos?" hustil tam do mě.

Tím mě ale fakt naštval. "CO? Ty se mě ještě ptáš?!? Zatímco já byl v nemocnici, tak sis tady s ním užíval, co? A to ti není ani trochu blbý? Tímhle jsi u mě skončil kámo!"

Pak jsem se sebral a odešel pryč. Nejdřív jsem tak půl dne bloumal po městě a pak moje cesta vedla přímo do "Krypty" zasedl jsem za bar a objednal si pití. Musím si pár věcí srovnat v hlavě. Přemýšlel jsem tam o tom co jsem dnes ráno viděl, když v tom tam někdo přišel…

No kdo…Lukáš. Přisedl si ke mě: "Tome můžeš mě prosímtě vyslechnout?" už mě docela přešel vztek, a tak jsem teda souhlasil.

"Poslouchám." Lukáš se teda pustil do vysvětlování. "Hele, copak si vážně myslíš, že mezi mnou a Ellou něco bylo? Vždyť je to blbost. Navíc ona pořád chodí s Billem. Jo přiznávám, máme k sobě hodně blízko, ale pořád je to jen skvělá kamarádka. A navíc ona by se Billa nikdy nevzdala." tímhle skončil a já si uvědomil,že má pravdu.

Nechtěl jsem ale uznat svou chybu a dotknout se své hrdosti. Jen jsem teda pokynul hlavou. "Tome, pojď odsud pryč." řekl Lukáš a já s ním šel na ubytovnu. Cestou jsem přemýšlel, ad tím, proč tak vyšiluju.

V dalších dnech jsem se vykašlal na školu a radši si vydělával peníze u domácího, tím, že jsem hrabal listí. S Lukášem jsem skoro nepromluvil a ani on se nesnažil nějak navázat konverzaci.

Přesto,ale odpoledne přišel za mnou a pomáhal mi s tím debilním listím. Ovšem ani jeden z nás neřekl jediné slovo…

Už jsem byl skoro hotovej, když kolem šel Bill. "Nazdar Tome, jak je?" povídá Bill. V první chvíli jsem měl sto chutí švihnout po něm ten pytel s listím, ale pak jsem se ovládl a hodil ho do popelnice.

Dali jsme se do řeči. "Tak co, kdy přijdeš do školy? Sem slyšel, žes byl v nemocnici. Je to už lepší?" "jo jasně, už jsem pohodě, nebylo to vážný, jen lehčí otřes mozku." usmál jsem se. Bill je dobrej kamarád, ale tím že chodí s Ellou mě nepředstavitelně štve.

Už byl na odchodu, když přišla Alice. Oh bože, já se jí snad nezbavím. Naštěstí nezačela zase vyvádět, jako obvykle, když se potkáme. Jen na mě vrhla nenávistnej pohled a šla zase dál. Upřímě řečeno, jsem si oddechl.

Přišel jsem na pokoj, Lukáš ležel na posteli, já si lehnul na druhou a oba sme jen tak čuměli do blba. Pavel mezitím dodělal úkol do školy. Pak vstal a začal na nás řvát: "Tak k sakru, co si vy dva myslíte!!! Já odmítám žít v tomhle dusnu. Už mi z vás vážně hrabe, asi si začnu povídat sám pro sebe, když s váma není řeč. Tohle mrtvo je fakt k zbláznění!!!"

"Pavle klídek, jo?" řekl Luky a zvedl se z postele. Došel ke mně a povídá: "Heleď známe se skoro odjakživa a nikdy sme se nehádali, tím spíš ne, kvůli nějaký holce. Proč bysme to teď měli měnit?"

"Co takhle mír?" zeptal se nakonec Luky a já na to "Takže zase dobrý?" "Jo a už napořád" byl jsem rád že jsme se usmířili. Už mi to taky začínalo lézt na mozek.

Další den jsem se odhodlal jít taky do školy….jenže….jsem zaspal :D No co lepší pozdě nežli vůbec. Ve třídě byla většina lidí, kromě těch co opět chyběli.

První co jsem udělal bylo,že jsem se řádně omluvil učiteli. No plácal jsem tam teda pěkný blbosti, ale tenhle učitel to naštěstí bral docela s klidem. Je to náš třídní a o mojí "situaci" ví a stojí při mě, takže po mě omluvenky naštěstí nechce.

Šel jsem si pomalu sednout na místo. Když jsem po pár dnech zase uviděl Ellu, trochu na mě dopadly blbý pocity, ale snažil jsem se to ignorovat. Jenže Ella na můj nervovej výlev asi nezapoměla. "Á hele, náš Tomík taky ještě chodí do školy..a pozdě" zachichotala se " No jo, lidi z vyšších vrstev si to můžou dovolit, co?" dodala ještě.

Snažil jsem si její jedovatý poznámky nevšímat, ale vzedmula se ve mně vlna vzteku. "Dobře,Ellie, takže bude boj, ale tentokrát nemáš šanci vyhrát" pomyslel jsem si.
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých

Napínavý!! Honem pokračuj pls