12. února 2009 v 15:03 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
No a konečně sem také dávám první díl nového komixu. Doufám že se vám bude líbit! Pište do komentářů! ;)
Bylo jarní odpoledne a mladý Andreas vykonával svoji oblíbenou činnost. Seděl ve svých komnatách a listoval v nepřeberném množství knih, které se nacházely ve staré knihovně. Dnes ho ale ani jeho milované knihy nedokázaly potěšit, byl nervózní a zároveň naštvaný. K večeru měla přijet návštěva, kterou on neuznával. "Andreasi, každou chvílí by měli přijet, někdo by je měl jít přivítat." ozvalo se zpoza dveří. "Ano, já tam zajdu" odpověděl znuděně Andreas.
Ačkoliv měli dům plný služebnictva, paní Canterwillová, Andreasova matka, vyžadovala, aby "vzácnou" návštěvu uvítal její syn. Vždyť také přijedou kvůli němu. Andreas velmi neochotně zaklapl knihu cestopisů od Marca Pola a sešel před honosný hrad, aby očekával přijížějící kočár. Zatímco čekal, rozmýšlel se, jaký výraz nasadí dnes, aby neurazil……
Po nějaké chvíli s rachotem přijel kočár tažený dvěma černými koňmi. Marně Andreas zadoufal, že přijela pouze Angela. I když i z její návštěvy také nikdy štěstím neskákal. Jak moc nesnášel tyto odpolední čaje o páté a bůhvíco ještě, co si znuděná šlechta dokázala vymyslet.
Nešťastně si povzdechl, když spatřil tu, tolik nenáviděnou osobu, která šla otevřít dvířka od kočáru Angele. "Ach bože, to bude zase odpoledne" pomyslel si Andreas a horlivě uvažoval, jak by se mohl setkání s nimi vyhnout…
Z kočáru konečně vysoupila Angela. Krásná mladičká dědička sousedního panství. Tolik mladých nezadaných vévodů po ní toužilo, jen Andreas ne. Pro něj to byla jen nafoukaná rozmazlená slečinka, kterou zajímají peníze a její vzhled. "Už má zase nové šaty.." pomyslel si znechuceně Andreas a nasadil neutrální výraz.
"No co toto má znamenat?!?" rozkřikla se Angela. "Copak v tomto domě není slušným zvykem přivítat příchozí hosty?!? začala vyvádět, když si dal Andreas na čas s příchodem až k ní. Tolik se mu protivilo, dělat jí sluhu.
Zběžně pozdravil Marcuse, stojícího vedle Angely a nabídl jí, že ji uvede do salonku. Angela se tvářila navýsost spokojeně, když šla po boku Andrease, zatímco Marcus na ně nenávistně pohlížel. Přišli teda do salonku, kde už čekali Xaver a Celestine Canterwillovi.
"Jak se má váš pan otec, drahá Angelo?" začala paní Canterwillová strojeně zdvořilým tónem. "Daří se mu dobře, děkuji za optání" zašvitořila Angela s falešným úsměvem. Pak se paní Canterwillová obrátila na Marcuse "A jak se daří Vám, milý Marcusi, dlouho jste nás nepoctil svou návštěvou. Stále se pídíte po svém původu?"
Andreas si znuděně povzdechl. Nesnášel konverzaci tohoto typu. Nenáviděl přetvářku, která mezi lidmi z "vyšší" společnosti panovala. Nenáviděl svůj původ. Snažil se nenápadně odejít z místnosti. Měl pocit, že se každou chvílí zadusí, nemohl vystát tu atmosféru, která se v místnosti šířila jako nákaza.
"Kam jdeš Andreasi?" zaútočila na něj matka. "Ehm..potřebuji na vzduch, trochu se projít" odpověděl výmluvným tónem. "Avšak nevadí ti, že zde máš společnost?" nedala se odbýt matka. "To nemí moje společnost" pomyslel si hořce Andreas. Po chvilkovém dohadování nakonec rodiče svolili a Andreas konečně mohl vypadnout.
S úlevou a šťastným výrazem na tváři si klíčem otevřel malá zadní dvířka v chodbě vedoucí do kuchyně a vyšel na čerstvý vzduch. Cítil se najednou volně a spokojeně. Konečně je pryč z dosahu falešně milých pohledů Angely a nenávistných očí Marcuse.
Vydal se od hradu rovnou k lesu. Zde bylo jeho druhé nejoblíbenější místo. Usadil se na hebký trávník posetý bílými kopretinami a přemýšlel. Uvažoval o tom, jaké by to bylo, kdyby byl jen chudý rolník nebo pastevec…Mohl bych se rozhodovat sám, nikdo by mě nenutil do svatby…a nemusel sedávat na odpoledním čaji…pomyslel si.
Po chvíli si uvědomil, že je přece jen ještě příliš blízko hradu a každou chvílí by mohla přijít Angela, o jejíž společnost nestál. Rozhodl se jít hlouběji do lesa. Věděl kam jít, znal zdejší les jako své boty. Jeho mysl se zaměřila na dřevěný srub uprostřed lese, kde končí kamená zeď a začíná neprostupná zeleň.
V dřevěné chatrči, kdysi pobýval jakýsi stařec, kterého Andreas poznal při jedné ze svých prvních procházek do lesa, tenkrát zabloudil a ten starý člověk mu pomohl najít cestu domů. Bylo mu 7 let….Poté se scházeli a ten muž mu byl nejvěrnějším přítelem, jenže roky plynuly a neúprosně mu ubíraly životní síly…Tak Andreas ztratil přítele a nového hledal v knihách..
Bylo už docela pozdě večer, když se Andreas rozhodl vrátit. Angela s Marcusem už nejspíš odjeli - Díkybohu. Andreas byl hladový a trochu unavený. Vracel se pomalu po lesní pěšině a pozoroval přitom hvězdnaté nebe. Když se přiblížil k hradu, zastavil se na okamžik, když si uvědomil, že něco není v pořádku….
Kamená věž - tak se říkalo nejstarší části hradu, do které nikdy Andreas nevešel. Když před více než sto lety vyhořela, nikdo se ji nesnažil opravit a jediný vchod dovnitř byl pravděpodobně zazděný a ztacený. To všechno byly fakta, kterých se Andreas vždy držel….Ale dnes? V nejvyšší části věže někdo byl..bylo vidět rozžehnuté světlo a nepatrný pohyb. Andreas vzrušeně zašeptal sám pro sebe "Jak se tam mohl někdo dostat? Vždyť to je nemožné…."
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
1. Kdo mohl být ve věži?
2. Jak se tam dostal?
3. Nebo se to Andreasovi všechno jen zdálo?
4. Líbil se ti díl?
super dilek