4. února 2009 v 9:00 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
V tuto chvíli nejspíš sedím někde ve vlaku do Brna, takže tento článek je automaticky nastavený. Včera jsem nestihla nachystat dopředu nějaké články, tak jsem se rozhodla sem dát komix (ale nezvykejte si že bude takhle často-to jsou jen vyjímky, protože mám prázdniny). Tak doufám že jsem vám tím aspoň trochu udělala radost :) a bude se vám díl líbit - pište komentáře.
Jinak dnes večer by tu možná ještě něco mohlo být (podle toho jak moc se mi bude chtít sedět u počítače) Tak pěkné čtení:
To je přece ten, co mě sledoval. Jak je možný, že je vždycky tam kde jsem já? Jak ví, co dělám a kam jdu? A proč mám pocit, že jsem ho už někdy v životě viděl??
Proč se na mě takhle dívá? Co má v úmyslu? Mám se ho bát nebo ne? Co když je nebezpečný? Tisíce otázek se mi honily hlavou. Nehnutě jsem pozoroval toho neznámého, který mě přímo provrtával pohledem...
Pak promluvil, chladným hlasem: "Ty mě znáš? a neustále se mi díval do očí. Nevěděl jsem co si o tom mám myslet. Možná by bylo lepší utéct a nebavit se s ním, vypadá nebezpečně.
"Ne, nevím kdo jste. A vůbec se mi nelíbí, že mě sledujete. O co vám jde?" zeptal jsem se ho, ne zrovna příjemným tónem. On jen povytáhl obočí a řekl: "Já že tě sleduju? Prosímtě jak jsi na to přišel?"
"Viděl jsem vás, když jsem šel z baru. Poznal jsem vás podle toho přívěsku, co máte na krku" a to jsem asi neměl říkat. Najednou se zamračil a úsměv mu zmrzlnul na rtech.
"Když myslíš.." řekl a odcházel. Až teď jsem si uvědomil, že nás Libor a Lucka vůbec neslyšeli, vesele se opodál vybavovali, oni nás ani nemohli slyšet, protože jsme celou dobu šeptali.
Když si Libor uvědomil, že je ten cizinec pryč zadíval se jeho směrem a povzdychl si: "Škoda…ani jsem mu nestihnul poděkovat" Lucie mezitím zkoumala trávník před sebou a utírala si zbytky slz z tváří.
Pak si všimli mě, sedícího na zemi. "Co je?" ptal se Libor "Nic, to neřeš.." "Nekecej a vybal to, co je ti?" naléhal dál.
Usadil se vedle mě na tu studenou špinavou cestičku: "O co jde? Nechtěj abych to z tebe tahal"
Podíval jsem se na něj, ty sám dobře víš jaký to je, když tě někdo sleduje, tak asi víš jak mi teď je." řekl jsem skoro zoufale, už mi to pomalu začíná lézt na mozek..
Zvedl jsem se ze země a došel k nejbližší lavičce. Libor šel hned ke mně a Lucka ho následovala. Proč jim to říkám? Vždyť je vůbec neznám….
"Hele, já vím jaký to je. Ale ten člověk nemůže být zlej, protože jinak by mi nepomohl, kdyby nebyl poblíž nevím jak by to dopadlo." vložila se do toho Lucie "Já nevím jestli je zlej nebo ne, a taky nevím co po mě chce."
"Co takhle s ním promluvit?Třeba mu na tobě záleží" napadlo Libora "Třeba by se tím něco vyřešilo, zkus to…." "Jo, to se ti řekne, objeví se kdy se mu zachce. Občas napíše email nebo dopis, jednou si mě dokonce pozval do baru, ale místo něj přišel někdo jinej. Jestli mu na mě záleží, tak proč se schovává?"
Úmyslně jsem jim neřekl o tom, že mi posílá peníze. Nemůžu důveřovat každému, koho potkám "Tak to je vážně divný, to tady a teď asi nevyřešíme…i když…." začal uvažovat Libor
" I když - nic, tady se vážně nic nevyřeší" přerušila ho Lucie. "Jo? Máš nějakej lepší nápad? začal Libor. No to snad ne oni se tu snad ještě začnou dohadovat, že jsem vůbec něco říkal…
"A vůbec, jestli se chceme ještě dneska dostat domů, tak bysme měli jít, za chvíli jede autobus od centra a tam taky nejsme za 5 minut. Navíc, já se musím dneska ještě učit" s Liborem sme na ni koukali jako tele na nový vrata - to snad nemyslí vážně, že po tom všem má chuť se jít učit?
"Vidím, že asi nemá cenu ji přemlouvat, takže asi už budem muset jít. Ale kdybys něco potřeboval, tak se ozvi" povídá Libor a dal mi papírek s telefoním číslem. "Hodně ti dlužím, to tebe napadlo jít do parku" "To je dobrý" usmál jsem se.
Pak se vydali na cestu k autobusu. A já zůstal v parku sám. Nevím jestli se mi to zdá, ale je tu nějaký podivný ticho.
Vydal jsem se na cestu domů. Přemýšlel jsem o těch dvou. Libor mi připadá jako docela fajn kluk, nechápu, jak může mít tak praštěnou sestru..a ještě k tomu dvojče...
Nechtělo se mi jít hned dovnitř, posadil jsem se na schodech a pozoroval okolí. Po chvíli si mě všimnul Lukáš a přišel za mnou. "Čus, co tady tak sedíš jako hromádka neštěstí? Ella tě šla hledat když ses tak dlouho nevracel, nepotkal jsi ji?"
"Cože? Kam šla? Ne nikde jsem ji neviděl" lekl jsem se "Nevím, udělali ste si něco? Měla takovej divnej výraz" Musím jí zavolat kde je. Zvedl jsem se a běžel do pokoje pro mobil….Ale nikdo ho nezvedal…
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
1. Proč Ella nezvedá mobil?
2. Proč to Thomase tolik vyděsilo?
3. Myslíte, že se někdy dozví opravdový důvod přítomnosti tajemného muže?
4. Líbil se ti díl?
No víc mě toho nenapadá, tak pište komenty, jsem zvědavá na vaše nápady :D
ahoj eSBé...