26. února 2009 v 11:21 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
A zase tu máme JDAN2 tak snad se bude líbit - piště komentáře ;)
Vyběhli jsme z jakési chatrče. Všude kolem byl les. Běželi jsme několik minut. Pak jsem ho zastavil. Musí se vrátit pro Ellu. Nemůže tam zůstat! A navíc se ho na něco musím zeptat…
"Počkejte! Kdo vlastně jste? zeptal jsem se. Tahle věc mi už dlouho vrtá hlavou "To vy jste mi posílal ty peníze?" "Ano, to jsem byl já. Jsem ten, komu na tobě nejvíc záleží…Mé jméno je Robert. To ti prozatím musí stačit." řekl zase tím ledovým hlasem a vypadal, že chce jít dál. "Něco jste mi slíbil. Musíte se pro ni vrátit!" řekl jsem mu
Hrozivě se na mě podíval. "Vrátím se pro ni, ale až ty budeš v bezpečí. Dřív ne!" "A-ale…to přece…" koktal jsem. "Dost řečí!!! Musíme odsud zmizet a to HNED"
VYPRÁVÍ ELLA:
Probudila jsem se, zdálo se mi, že tu někdo chodí…Koukám kolem sebe, ale Thomas nikde! Že oni ho už odvedli! To bylo první co mě napadlo.
Co s ním udělají? A co teď bude se mnou? Začaly mě napadat ty nejhorší myšlenky. A já začala panikařit. V prudkém návalu strach jsem si ale něčeho nevšimla…….
Vždyť mříže byly odemčené a ti dva hlídači tam leželi v bezvědomí…Cesta tedy byla volná. To ale také znamenalo něco jiného, daleko horšího…
Thomas utekl a nechal mě tady! A to mi sliboval, že mě nikdy neopustí. On mi LHAL!! Jak jsem mohla být tak strašně naivní? Pak jsem si řekla, že mám jedinou šanci k útěku.
Vyběhla jsem odtamtud pryč. Obešla jsem hlídače a utíkala dlouhou chodbou. Je to tu jako v labyrintu. Ale já se musím dostat ven, přece tady nezůstanu!
Procházela jsem úzkými chodbičkami, některé byly osvětlené a někde byla úplná tma. Nevím jak dlouho jsem tam bloudila ale nakonec jsem došla k nějakým dveřím.
Chvilka napětí….ano jdou otevřít! Ale co na mě čeká za nimi? Nic. Dostala jsem se jen do další slabě osvětlené chodbičky. Achjo, jak dlouho tady ještě budu muset být? A co když se ti dva probudí a najdou mě tu? Určitě se tu vyznají líp.
Nakonec jsem se dostala ven. Byla jsem několik dní zavřená v takový chatrči. Všude kolem byl les. Vydala jsem se přímo do hlubin lesa. Pro jistotu jsem raději běžela, co kdyby mě někdo sledoval…
Asi tak po necelé hodině jsem se dostala z lesa ven. Díkybohu! Jsem unavená a vyčerpaná. V dálce jsem viděla velký dům…
Šla jsem trochu blíž, vedle byl jakýsi parčík. Po silnici zrovna šel nějaký bezdomovec nebo něco tomu podobnýho. Nechtěla jsem aby mě viděl. Schovala jsem se za cihlovou zídku a čekala až se vzdálí.
Vduch je čistý! Tak do toho. Ještě se tam svítí, někdo je jistě vzhůru. Snad mi někdo otevře a pomůže mi dostat se domů.
Pomalu jsem šla po perfektním chodníčku linoucím se uprostřed dokonale zastřiženého anglického trávníku. Celá jsem se třásla zimou. Sice už je celkem teplo, ale noci jsou pořád dost chladné a já jsem jenom v tričku. Zaklepala jsem tedy na prosklené domovní dveře. Vzhledem k tomu, že chodbička uvnitř byla prázdná, usoudila jsem, že tady asi nikdo zatím nebydlí…. Přesto jsem nepřestala doufat.
Po chvíli přišel a otevřel starší pán, v dokonalém obleku a v bílých rukavičkách. Když mě uviděl, zjevně se lekl "Proboha děvče, co tě sem přivádí v tuhle noční dobu?" "Prosím! Můžete mi pomoct? Já jsem na útěku, někdo mě pronásleduje. Byla jsem kdesi v lese v nějaké chatrči. Byl tam i Tom,ale dneska v noci zmizel…nevím kde to jsem ani kam jít…pomůžete mi?"
"Dobrá tedy, pojď ale dovnitř, je zde zima." pozval mě dovnitř, super, tady mě snad nikdo hledat nebude. "Musíš ale omluvit skromné zařízení domu, jsem tu teprve několik týdnů." "To je…..v pořádku"
Zavedl mě do místnosti, která měla být obývacím pokojem. byla tu luxusní pohovka, nějaké menší stolky, velká televize a jedna starodávně vypadající knihovna. "Určitě jsi celá promrzlá, připravím ti něco teplého k pití" řekl a odešel do jiné místnosti.
Než se vrátil, přemohla mě únava a vyčerpání a usnula jsem na té nádherné pohovce. Všechno tu bylo tak….luxusní. Pak se zase vrátil "Vzbuď se, no tak, vstávej! Tady máš teplý čaj, vypij to, zahřeje tě." zatímco jsem upíjela čaj, on se mě vyptával dál "Jak se jmenuješ?Odkud že jsi?" "Jsem Ella Moonlineová. Bydlím v SimCity, ale kde to jsem teď?" "SimCity? Tak to je odsud dobrých 200km. Jak si se sem dostala?"
"Myslím, že by sis měla odpočinout a nabrat síly. Pojď se mnou." a zavedl mě k té staré knihovně. "Možná tě bude zajímat ta kniha v kožených deskách, podívej se…" a s těmito slovy zase někam odešel. Nechápala jsem, co tím myslel, ale natáhla jsem ruku a dotkla se knihy v kožené vazbě…..
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
1. Na co bude Elle ta kniha?
2. Kde je teď Thomas?
3. Jak se Ella dostane domů?
4. Kdo je ten pán co jí poskytl pomoc?
5. Líbil se ti díl?
já nic nevim já to nechám na tobě páč je to zas napínavý;o)
ae líbilo se mi to, akorát mi to přijde hrozně krátký;o)