7. dubna 2009 v 13:45 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Hm, tak jsem nevěděla co sem dneska dát...Jako o komixu jsem sice nepřemýšlela, ale poděkujte Lowisce, která mě přemluvila :D No tak honem do čtení a taky napište nějaký ten komentík ;)
Andreaas udělal to co mu Victoria řekla. Zhrabal zbylé věci a vydali se na cestu. Mezitím zvon v kostele oznamoval poledne. V celém městě bylo úplné ticho. Všichni lidé byli někde na obědě. "Jak mohla Victoria vědět, že nás tu nidko neuvidí?" přemítal Andreas. Jakmile vyšli ze hřbitova, uslyšel, jak si Marcus ulevil
"Co je následující plán?" zeptal se Andreas Victorie, která už byla poměrně dobře vidět. "Musíme se dostat do zakázané knihovny pod kostelem. Proto jsme potřebovali ten klíč a ta malá kniha je latinsko-hebrejský slovník, myslím, že ho budeme potřebovat." vysvětlila a záměrně se vyhnula otázkám na třetí věc, kterou z hrobu vytáhli.
"Nemohli bychom si zajít do hostince na oběd? Já dnes ani nesnídal a už mám pořádný hlad a žízeň." navrhl Andreas a zamířil si to k nedalekému hostinci. Marcus ho ale zastavil "Nemáme čas zbytečně se zdržovat. Jdeme!" Andreas se na něj jen nenávistně podíval a následoval ho. "Počkej Marcusi! On má své lidské potřeby a nemůžeme je přehlížet" vložila se do toho Victoria.
"Andreasi, na oběd nemáme čas,ale aspoň napít by ses měl. Támhle je studna." žíznivý Andreas vděčně zamířil ke studni a napil se chladivé vody. Bylo příjemné osvěžit své vyschlé hrdlo, ale hlad to nezahnalo. "A Marcus? On nepotřebuje jíst a pít?" zeptal se zvědavě Andreas, protože něco mu tady nesedělo. Odpovědi se ale nedočkal.
Opatrně proplížili kostelem až k zadním dveřím, které vypadaly opravdu staře. Marcus si vzal od Andrease klíč a otevřel dvířka. Šli dlouhou tmavou chodbou a nakonec došli do malé místnosti. Vzduch tady byl zatuchlý a byla tu naprostá tma. Victoria zapálila svícen a osvětlila místnost plnou knih. "Páni! Tolik knih jsem pohromadě ještě neviděl" Andreas byl naprosto fascinovaný tím co viděl.
"A taky už asi neuvidíš. Tohle jsou všechno knihy, které jsou zakázané. Obsahují všelijaké druhy magie a nebezpečných věcí. Nedají se v podstatě zničit, proto se tu hromadí." vysvětloval Marcus. Andreas se ho nedůvěřivě zeptal "Co ty o tom víš?" "Víc než by sis mohl myslet..Victorie která je ta správná?" otočil se na průhlednou Victorii. "Nevím, za posledních sto let jich tu docela dost přibylo, budeme muset hledat. Ta kterou hledáme je v zašlé kožené vazbě s ornamenty, je psaná v hebrejštině." řekla a všichni se pustili do hledání.
"Podívejte, myslím, že jsem ji našel. Tady je!" zavolal Andreas a prohlížel si otevřenou knihu, která ležela na stojanu. "Nedokážu z ní ale nic přečíst, je to psaný podivným písmem." postěžoval si, když se podíval blíž.
Andreas chtěl vzít knihu do rukou, aby si ji lépe prohlédl. "AU!!" zařval, jakmile se knihy dotknul. "Co je?" kamžitě zareagoval Marcus. "Ono..ta kniha…spálila mě!" vysvětloval vyděšeně Andreas. Marcus se spěšně podíval na Victorii a dál se zaobíral jinou knihou. Andreas si prohlížel ošklivě vypadající spáleninu na ruce a snažil se dostat od knihy co nejdál.
"Andreasi, jsi v pořádku?" zeptal se po chvíli Marcus starostlivě, když viděl Andreasovu reakci. "Ukaž, podívám se na to" nabídla se Victorie a dotkla se svojí ledovou rukou té Andreasovy. Andreas nejdřív překvapeně vzhlédl na Victorii. "Je to lepší?" zeptala se po chvíli. Andreasova ruka už tolik nebolela, ale spálenina tam zůstala. "Už to skoro nebolí" podotkl Andreas.
Victoria se poté pozorně podívala na knihu. "Myslím, že je to ta, kterou hledáme. Andreasi vytáhni ten slovník, zas tak dobře hebrejsky neumím." řekla Victoria a začala bez problémů listovat v knize. Občas se něčím ujistila ve slovníku a stále něco mumlala cizím jazykem. Po nějaké chvíli ale Andrease i Marcuse přestalo bavit sledovat ji.
Za normálních okolností by si Andreas pročítal knihy které ho obklopovaly, ale po předchozí zkušenosti neměl odvahu se některé ještě dotknout. Mohlo to trvat několik hodin. Andreas měl obrovský hlad. Předpokládal že může být pozdě odpoledne nebo možná i večer. "Kam koukáš?" ozval se po chvíli Marcus, když viděl Andrease, který na něco zíral.
"To světlo.." poznamenal jenom Andreas. Odněkud z výšky se na Victorii snášelo jemné měsíční světlo. "To je jen měsíc. Nejspíš už je poměrně pozdě večer. Victorie, jak dlouho to ještě bude trvat, zbývá už jen 29 hodin, nestihnem to." zaznělo z Marcusových úst. Jeho hlas zněl nervózně. "Neruš mě Marcusi!" sykla Victorie
V tu chvíli vyslovila poměrně hlasitě slova v jakémsi drsném jazyce. Něco jakoby vybuchlo a v místnosti se objevil červený kouř s příšerným zápachem. Andrease to začalo dráždit ke kašli a Marcus se podezřele usmíval. Poté se opět posadil na zem.
Odporný pach zmizel a hustý kouř byl také pryč. Místnost zaplnilo zářivé oslepující světlo. Místnost na okamžik zmizela, všechno zmizelo. Andreas si chvíli připadal, jako by přestal existovat. Ten podivný pocit najednou zmizel…
Cítil pod sebou tvrdou studenou zem. Vzduch už ale nebyl tolik zatuchlý a lépe se mu dýchalo. Stále byl ale napůl v bezvědomí a neodvažoval se pohnout…Náhle uslyšel kroky, které se k němu pomalu přibližovaly….
......POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......
Diskuze:
1. Kam se to dostali?
2. Komu patří tiché kroky?
3. Líbil se vám díl? (klasická otázka) :D:D:D
1. dostali se do minulosti nejspíš.... asi :D
2. těžko říct - Victorii??
3. že se ptáš :D
(nejvíc se mi líbilo = "otočil se na průhlednou Victorii") ;)) super těším se na další..