22. dubna 2009 v 13:05 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Po nějaké době je tu komix Stíny Minulosti. Tak se pusťte do čtení a zanechejte nějaký komentík ;)
Andreas se pomalu sbíral ze země. Vojáci s ním nezacházeli příšliš šetrně. Všechno ho bolelo a navíc byl vyděšený. Nechápal, proč si o něm ten kapitán myslel, že je zrádce a špion a bál se, co s ním bude dál. Zároveň měl vztek na Victorii, která si zmizela.
Pořádně se uhodil do hlavy. Opatrně se zvedl, ale i přest se zapotácel. Pomalu přivykal tmavému vězení a zkoumal jak to kolem něj vypadá. Jen si ale uvědomil, co kolem sebe vidí, přál si, aby se mu tohle všechno jenom zdálo.
V rohu místnosti bylo staré zatuchlé seno, na kterém kromě zaschlé krve byla lidská kostra. Andreas vykřikl a rozhlížel se dál. Byl tu ještě popravčí špalek se zkrvavenou sekerou a lidská lebka. Andreas, který o takových věcech jenom četl, byl absolutně zděšený, zvedal se mu žaludek a dělalo se mu zle. "Co se mnou bude? Já tady umřu! Proč jsem chtěl pomoct té Victorii?"
V druhém rohu svítila dohořívající svíce a na slámě kdosi ležel. Ten muž mohl být přibližně stejně starý jako Andreas. Na obličeji měl nějkaké škrábance a modřiny. Celkově vypada zesláble a vyčerpaně. Jakmile ale zjistil, že se na něj Andreas dívá, usmál se na něj a pokusil se zvednout ze země. "Konečně mám společnost" zašeptal do ticha.
Vyděšený Andreas si pomalu začínal uvědomovat silnou bolest pod okem. Dotkl se své tváře a ucítil něco teplého. Podíval se zpátky na ruku, která byla potřísněna jeho vlastní krví. Děsil se toho, co se kolem něj děje. Dosud neměl příležitost něco takového zažít. Nikdy nebyl zraněn a nikdy se neoctl v tak otřesných podmínkách. Pomalu vstřebával šok způsobený okolím
"Co jsi zač? Ne-neublížíš mi, že ne?" otočil se pak na toho druhého a vyděšeně se zeptal. Tomu vězni se mezitím podařilo posadit se a pobaveně se na Andrease díval "Neboj, nic ti neudělám a posaď se" tohle zřejmě Andrease uklidnilo. Usadil se tedy na špinavou zem naproti vězni.
"Jsem William Blackwood, v tuto chvíli vězeň. Jsem tu už pár dní ale ty seš za tu dobu první živá bytost" začal znaveně William. "Proč tě sem zavřeli?" začal hned vyzvídat Andreas. "Protože jsem odmítl poslušnost. Moje věrnost patří a navždy bude patřit šlechetným Wallerům." Jakmile Andreas uslyšel jméno rodu Wallerů, udělalo se mu zle "Musí mě to všude pronásledovat?"
"Co bude dál? Nechají nás tu zemřít hladem?" zoufale se zeptal Andreas. Litoval toho, že nezůstal doma a v klidu si nečetl své milované knížky. "Ne, to nehrozí. Spíše se jim to nepodaří" zasmál se divokým hlasem William. Andreas vyděšeně vzhlédl "Co máš v úmyslu dělat?"
William se zatvářil vážně a poté tiše prohlásil "Chci utéct! A ty mi musíš pomoci, protože sám to nezvládnu. Umíš bojovat?"zeptal se nakonec. "Učil jsem se to, ale nikdy jsem nezkoušel bojovat s nikým jiným, něž s otcem." William stroze přikývl a chvíli přemýšlel.
Poté se Andrease zeptal "Neznám tvé jméno, kdo jsi a co tu děláš ty?" Andreas se zatvářil zahanbeně. "Andeas Canterwille. Mám tu nějaký úkol. Musím splnit slib daný Wallerům." Andreas pečlivě vybíral slova, nechtěl se podřeknout, ale William byl poměrně všímavý. "Nevypadáš jako angličan..odkud jsi? Máš podivný přízvuk a vzhled…."
"Jestli jsi opravdu zrádce a chystáš se ublížit Wallerům, tak počítej s tím, že jsem tvůj nepřítel na život a smrt!" Williamův hlas zněl útočně a nebezpečně. "Ehm..já jsem angličan, ale je to složité, a nemusíš se bát Wallerům neublížím." uklidnoval ho Andreas.
William přikývl jako náznak důvěry. Vtom se ale ozvalo zachrastění a někdo otevřel dveře. Do cely vešel kapitám a ten druhý voják, který nařídil Andreasovo uvěznění. Vypadal vznešeně, když už nebyl v plné zbroji. Ten druhý - kapitán, byl stále ozbrojený a připavený chránit svého pána.
"Hej ty, Cizinče vstaň!" poručil rázně. Poté promluvil ke kapitánovi. "Nathaliene, buďte tak hodný, chci si s ním promluvit." Kapitán se na něj nedůvěřivě podíval. "Ale pane, mohl by být nebezpečný, dávejte si pozor" jeho hlas zněl starostlivě. "Já si umím poradit, vy to víte, kapitáne"
Kapitán kousek poodstoupil, aby nemohl slyšet, co jeho pán říká. Andreas se pracně postavil a čekal co se bude dít. "Jsem Raul Rowlen, syn správce tohoto města a generál Elinorských vojsk. Chci znát tvé jméno." Andreas se mu díval přímo do očí. Veškerý strach ho opustil. "Andreas Canterwille, syn vévody Xavera Canterwille a mám tu jisté poslání, které mi Vy kazíte!" Andreasův hlas nebyl přátelský ani vystrašený, ale pevný a důstojný, jak se na člověka jeho postavení slušelo.
Raul náhle něco pochopil. "Předpokládám, že to souvisí s Wallerovými?" zeptal se a Andreas přikývl. Raul měl v úmyslu něco říct, ale v tu chvíli zasáhl William. "Nikdo mi nebude přikazovat co mám dělat! Moje věrnost patří slečně Victorii!!" zařval na Raula a rukou se napřáhl k útoku…
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
Diskuze:
1. Co všechno Raul ví o Andreasovi?
2. Myslíte, že se jim podaří uniknout z vězení?
3. Kam odešla Victoria s Marcusem?
- asi vsecko xD
- joo
- netusim :)