13. května 2009 v 14:36 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Dlouho očekávaný díl SM je tu, tak hurá do čtení! ;)
Andreas naštvaně odcházel zpátky do města. Měl v úmyslu ukrást nějakého koně a po cestě dojet na hrad. "Chová se ke mně, jako bych byl její hračka! Myslí si, že mi nemusí nic říct, stačí jen, když budu bezmyšlenkovitě poslouchat její příkazy a přizpůsobovat se jejím rozmarům! To ne! už toho mám dost!" brblal si cestou.
Když zrovna šel kolem hostince, někdo z něj vyšel. Onen muž se bavil s druhým "Musíme ho najít dřív než udělá nějakou hloupost. Jestli se mu něco stane, tak mě Victoria zabije, říkala, že na něj mám dávat pozor." říkal jeden z nich "Omlouvám se, nevěděl jsem, že tam byl s tebou. Vždyť víš jaká je doba. Člověk nikdy neví, kdy narazí na zrádce" říkal ten druhý. Pak si ale všimli Andrease.
"Díkybohu.." oddechl si Marcus a s úsměvem se podíval na Raula "Mám víc štěstí než rozumu". Jak Andreas zjistil, ti dva byli Marcus a Raul. "No bezva, ještě tys mi tady chyběl" postěžoval si Andreas a chtěl bez povšimtutí jít dál. Raul ho ale zadržel "Ocenil bych, kdybys mi vrátil můj meč, až tohle všechno skončí" Andreas jen něco zamumlal a pak pokračoval dál.
Raul mu ale zasoupil cestu. "Kam jdeš?" zeptal se. "Jdu na Elinor. Splním svůj slib a vracím se domů. Už mám dost toho, jak tady se mnou všichni jednají. Nejsem pařez, abyste si do mě kopli, když je potřeba." řekl zoufale Andreas. Výraz Marcuse prošel obrovskou změnou. Chytl Andrease za rameno a řekl mu "Nemůžeš tam jít sám, chytí tě a zabijí" Andreas se na chvíli zamyslel, ale pak si dál vedl svou "Na tom nesejde" odsekl a vyškubl se z Marcusova sevření.
"Victoria nechce aby se ti něco stalo a já to budu respektovat. V jistých věcech mě tak trochu podrazila, ale to nic nemění na tom co pro mě znamená." řekl Marcus starostlivě. Andreas ho ale neposlouchal a šel dál.
Marcus ztichl, když viděl, že jeho snažení Andrease zadržet je marné. Teď se do toho vložil Raul. Rozběhl se za Andreasem "Počkej, nedělej hlouposti. To tobě vděčím za život a chci mít příležitost ti poděkovat. Prosím Andreasi, nezahazuj svůj život zbytečně" Andrease už trochu přešel vztek a tak se zastavil. Mezitím došel i Marcus.
"Pojď, půjdeme za Victorií a já ti slibuji, že se dozvíš celou pravdu." navrhl Marcus. "Tak dobrá, zaveď mě k ní. Ovšem to nic nemění na mém rozhodnutí." souhlasil Andreas "Pojď! Honem, jde sem kapitán! Nesmí tě vidět!" zašeptal a zatáhl Andrease do zapadlé ulice.
Z hostince vyšel Kapitán vojáků. Usmál se na Raula a něco mu říkal. Raul ho uklidňoval a něco s ním ještě řešil. To už ale Marcus ani Andreas neslyšeli.
"Vysvětlíš mi alespoň ty, co má tohle všechno znamenat?" zastavil Marcuse Andreas. "Ano" odpověděl a dal se do vypravování. "Když nás chytli vojáci u kostela, mysleli si, že jsme zrádci. Mě poznali a proto mě nechali být, ale tebe tady nikdo nezná, proto si Raul myslel, že mě ohrožuješ a nechal tě zavřít. Já jsem odběhl někam do ústraní promluvit si s Victorií a poté jsem vyhledal Raula a vyslvětlil mu situaci. Souhlasil, že se k nám přidá. Naše plány ale zrušil William, když na Raula ve vězení zaútočil.."
Andreas chtěl vědět víc. "Kdo jsi? Jak to, že tě poznali. Chceš tím snad říct, že už jsi tady někdy byl?" naléhal. "Víc ti neřeknu, Victoria ti to vysvětlí všechno za chvíli. A teď už pojď" přerušil ho Marcus a vedl do lesa. Pomalu se připozdívalo, zbývaly jim pouhé 3 hodiny do chvíle, kdy bude Elinor dobit. Tento závod s časem ale nesměli prohrát…
"Andreasi, prosím, vyslechni mě, já..za pár hodin zmizím, musím se vrátit do záhrobí.." žádala ho Victoria, jakmile dorazili na místo. "Proč bych to měl dělat, když ty sama mi nevěříš natolik, abys mi řekla celou pravdu?" z Andreasova hlasu byla cítit hořkost a zoufalost. "Andreasi..já..lhala jsem ti, podvedla jsem tě. Prosím, můžeš mě nechat to vysvětlit? Asi mě pak budeš nenávidět, ale já ti to musím říct.." Andreas absolutně nechápal, o čem mluví, ale nechal ji mluvit.
"Nesmíš jít do Elinoru a nesmíš Lawrenta zabít.." řekla zoufale. "Proč ne? Chtěla ses přece pomstít!" vyhrkl jakmile to vyslovila. " Nemůžu se pomstít..nemůžu ti ublížit, chápeš?" Victoria měla slzy v očích a snažila se vyhnout jeho pohledu.
"Lawrent se jmenuje Canterwille..je to tvůj předek. Nemůžeš ho zabít. To ti nemůžu udělat! A..nemůžu ti dovolit, abys měnil historii.." Andreas pomalu začínal chápat o co jde.
"A to jsi nevěděla dřív? Proč jsi mě sem teda táhla?" Andreas byl naštvaný "Protože..protože..dřív mi na tobě tolik nezáleželo.. Jestli zemře Lawrent, tak zemřeš i ty! Andreasi, já to nemůžu udělat, nemůžu tě zabít.." její hlas byl bezmocný a doufala, že Andreas neudělá nějakou hloupost. "No a? Můj život nikdy za moc nestál, tak na tom nesejde..a alespoň ty budeš mít šanci být šťastná.." Andreasův hlas byl klidný, čehož se Victoria obávala.
"Ne, to nedovolím, nechci, aby se ze mě stalo stejné monstrum jako z Lawrenta. Moc mi na tobě záleží a vím že jsem se k tobě chovala hrubě a hrozně moc toho lituji." pokračovala dál Victoria. "Ne, půjdu tam a odnesu alespoň tebe, nelíbí se mi představa, že bys sis to utrpení musela prožít znova.." odporoval Andreas. "Dej ale pozor, ta Victoria, která je v těchto chvílích v Elinoru tě nepozná, nejsem to já….Andreasi, nesmíš Lawrenta zabít" pořád si vedla svou Victoria.
"Neboj se, nezabiju ho. Ale ještě jednu věc mi pověz - proč ses v souvislosti se mnou ptala Williama na svého bratra - kdo je to?" Victoria se zarazila, ale rozhodla se, že už mu nebude lhát. "Marcus…Marcus je můj bratr. On, odcestoval do tvé doby, hned po tom, co byl zabit můj Henry. Uprchl z hradu a tím se zachránil - proto ho tady všichni znají.." ve svém zoufalství se svezla na zem. "Andreasi, nechoď tam..nesmíš ho zabít, rozumíš? Slib mi, že se vrátíš.." Andreas se ji pohladil po ruce "Slibuji.."
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Diskuze:
1. Myslíte, že Victoria Andrease miluje?
2. Jak se bude jejich vztah vyvíjet dál? (neznamená to, že se bude vyvíjet, Victoria přece musí odejít)
3. Proč Andreas tak najednou změnil názor na Victorii?
1,jo
2,netusim
3,je asi tentonoc