23. května 2009 v 16:56 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Takže jsem se konečně dostala k tomu abych sem dala daší SM...v tuhle chvíli je to taky poslední díl co mám hotový - takže budu muset zapracovat na pokračování, jinak mě někteří z vás asi zabijou :D nebojte, mám vymyšlených asi 5 dalších dílů, takže nehrozí, že by tenhle komix jen tak jednoduše skončil :D
Teď už dost keců a pusťte se do čtení :D
"Už je čas slečno Victorie" ozval se William. "Nebojte se, my to zvládneme. Vplížíme se do Elinoru zadním vchodem a o Andrease se postaráme, nic se mu nestane." ujistil ji, když se chystala něco namítnout. "Věřím ti Williame, vždycky jsem se na tebe mohla spolehnout, hodně štěstí, sbohem." řekla diplomaticky Victoria, ale její slova byla upřímná.
Poté přišla k Andreasovi, dlouze se mu zadívala do očí a obejmula ho. Andreas cítil její chladnou kůži a přemýšlel, jaké to bude, až zmizí navždy. "Škoda, že jsme se nepoznali dřív,bolí mě, když se s tebou musím rozloučit. Budeš mi chybět." Andreas jí nato šeptem odpověděl "Jsi první žena, se kterou jsem mohl mluvit jako se sobě rovnou a já ti za to děkuji. Sbohem Victorie.." usmál se na ni. Uvědomil si, že i přesto, jaké hrůné věci mu chtěla provést, mu bude chybět, odpustil jí…
Victoria se na něj naposledy podívala svýma jasně zelenýma očima, ze kterých Andreas mohl vyčíst mnoho nevysloveného. Ostatní společníci jen napjatě čekali, co se bude dít. Victoria se zářivě usmála a pošeptala směrem k Andreasovi "Miluji tě.." poté jemně zafoukal vítr…
Objevila se zase žlutozelená záře a Victoria, nebo spíše její přízrak navždy zmizel. "No to jsou mi věci..nikdy bych si nedovedl představit, že budu v noci bloudit lesem po boku té nejkrásnější ženy v Anglii. Škoda, že se zamilovala do Henryho." podotkl Raul a William se na něj zlostně podíval.
Nejvíc ale Andrease překvapila Marcusova reakce. Smutně se zadíval na místo, kde Victoria zmizela. "Sbohem sestřičko.." povzdechl si nešťastně. Pak se vzpamatoval a začal jednat. "Tak, jdeme, čas běží. Buďte ale opatrní, les je plný vojáků." Andreas a jeho tři společníci se vydali na cestu k starobylému hradu.
Hrad byl příliš tichý na to, jaké drama se v jeho zdech právě odehrávalo. Elinor byl obklíčen francouzskými vojsky, zatímco jeho obyvatelé nic netušili. Chvíle definitivního konce Wallerů se nezadržitelně blížila. "Tudy se tam nedostaneme. Musíme to zkusit obejít" rozhodl Marcus. Nedalekým křovím se proplížili na druhou stranu hradu. Dostali se postranním dvířkům, vedoucím do kuchyně. Byly ale zamčené. "Mám u sebe klíč!" zajásal Andreas a odemknul dvířka.
V hradu bylo hrobové ticho. Všichni už spali, proto neměli jediný problém s tím, dostat se do komnat Victorie. Podle plánu Raul zůstal hlídkovat u schodiště a William přede dveřmi ložnice. Marcus a Andreas opatrně vešli dovnitř. Andreas byl fascinovaný tím, jak málo se toho v těchto komnatách změnilo, jako by byl zpátky v roce 1553… "Páni..je to tady pořád stejný.." užasl.
Vtom vešel William. "No tak, pospěšte si!" zašeptal směrem k nim. "Jak ale..?" začal Andreas, když si náhle uvědomil pravý význam té knihovny. "Tohle je přece cesta do věže!!" vykřikl polohlasně a Marcus se uznale pousmál. "Správně, teď už chápeš, proč mě vždycky tolik zajímaly tvé komnaty. Nebyl jsem si úplně jistý, že za knihovnou najdu Victorii, ale věděl jsem že tady někde pořád je.."
Poté se obrátil jakoby k odchodu. "Kam jdeš?" nechápavě se zeptal Andreas. "Nemůžu tam jít s tebou, v těchto chvílích už je Henry mrtvý a já bych se měl plížit lesem k městu, odkud zmizím do roku 1547 a přistěhuji se k rodině Angely Rosewillové. Ale teď tě tady nenechám, počkám zde, než se vrátíš s Victorií. Tak jdi už!" pobídl Andrease.
Andreas otevřel knihovnu. Následovala malá předsíňka a točité schody do horní části věže. Vyběhl po nich nahoru. Tady se Lawrent právě chystal zabít bezmocnou a zraněnou Victorii, která seděla na zemi a celá se třásla. Tento pohled byl pro Andrease příliš krutý. Stále si musel opakovat její poslední slova "Nesmíš ho zabít!"
Neměl připravenou žádnou taktiku boje, což byl velký nedostatek. "Opovaž se jí ještě dotknout!!" zařval na Lawrenta. Jeho hlas byl překvapivě silný. Lawrent se lekl a spěšně se otočil na Andrease, který na něj mířil Raulovým mečem.
Podíval se do očí svému protivníku, který ho vyrušil. Zíral na něj svýma nelítostnýma očima. Andreas ztuhl "Tak tohle je člověk, jehož potomkem jsem? Tahle zrůda, která vyvraždí celý hrad a ovládne Elinorské panství? Ale co když jsem stejný jako on?" uvažoval Andreas. Z jeho myšlenek ho ale vyrušil Lawrent. "Jak se opovažuješ sem vstoupit?! A kdo vůbec jsi?" Andreas usoudil, že nejlépe odvede jeho pozornost, když se s ním začně bavit.
"Andreas Canterwille, jméno mé. Ten, kdo bude žít na tomto hradě za sto let a to jen tvojí zásluhou. Ten, kdo bude tvojí noční můrou dokud nezemřeš!" Lawrent na něj nevěřícně zíral, neschopen jediného slova. Andreas usoudil, že právě tohle je vhodná chvíle k útoku. Lawrent ale byl poměrně bystrý a zareagoval na Andreasův útok. Jejich meče řinčely o sebe znovu a znovu…
Andreas si dával velký pozor, aby ho neprobodl, ale jenom omráčil. Po namáhavém souboji se mu to ale podařilo. Lawrent se skácel v bezvědomí na zem. Andreas odkopl jeho meč stranou a zadíval se na něj. Musel ovšem uznat, že s Lawrentem by už nechtěl bojovat - byl to příliš silný soupeř.
Poté se otočil na bezmocnou Victorii, byla k smrti vyděšená. "Neboj se! už je to dobrý, nic zlého se ti už nestane. Dostanu tě odsud, to ti slibuji" mluvil k ní něžným tichým hlasem a snažil se ji uklidnit. Nemohl se ale smířit s tím, že i když tahle Victoria vypadá stejně, jako ta z jeho pokoje, není to stejná osoba. Tahle pravá Victoria nemá tušení, kdo jí právě zachránil život - a to Andreasovi rvalo srdce…
Jemně ji zvedl ze země do náručí. "Odnesu tě daleko odsud, nikdo ti už nebude ubližovat" opakoval jí stále, aby ji uklidnil. Teď se ještě museli nepozorovaně dostat z hradu - Marcus, William a Raul naštěstí čekají na něj..Ovšem i tak to bude velmi nebezpečné, když má s sebou Victorii. Cítil jak mu na rameno stékají její horké slzy a přitom stále neztrácel naději, že by ho tahle Victoria poznala a znova zopakovala ta samá slova, která pronesla v lese…..
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Diskuze:
1. Dostanou se v pořádku z hradu nebo je příliš pozdě?
2. Myslíte, že by Victoria mohla Andrease milovat?
3. Líbil se vám díl?
hezký