16. května 2009 v 11:11 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
15. díl JDAN2 je tu..a také se pomalu dostáváme ke konci, ještě 10 dílů a bude The End!! :D Těšíte se? (já joo!!:D)
VYPRÁVÍ ELLA:
Je to týden co Tom odjel. Nevím co mám dělat, nedokážu myslet na nic jiného. Rodiče ze mě šílí a snaží se mi vysvětlit, že rozchod s klukem není konec světa - ale oni přece neví co se stalo!!! Každou chvíli mu zkouším volat, ale nebere mi mobil, emaily nečte a na icq nechodí. Navíc nevím kde je…Já s ním prostě MUSÍM mluvit!!
Z přemýšlení mě vytrhl Bill, kterej za mnou chodí denně, většinou mě, jak chtějí rodiče, aspoň vytáhne ven. Ale nedokáže mě zbavit myšlenek na Toma. "Dále…" řekla jsem když zaklepal na dveře.
"Ahoj, máš nějaké nové zprávy? Bere už aspoň telefony nebo pořád stávkuje?" "Ne nic, nic nevím. Bille, já už jsem zoufalá, pomoz mi! Kde může být?"naléhala jsem, i když zbytečně. Ani Bill neví kde by mohl být…nikdo to neví…
"No..je jen pár možností, kde by mohl být…u svého dědy, nebo pořád tady někde a schovává se a nebo zmizel z povrchu zemského…" začal uvažovat jako obvykle "Ani na jednom z těch míst není, k jeho dědovi jsem volala, říkal že u něj není…"
Zase na mě přišla vlna zoufalosti. "Proč se neozývá? To už mě vážně nemá rád???" "Ellie, tak to není..neví přece jak to bylo…a nejspíš pořád někde trucuje a nebo….nebo se prostě nemůže ozvat…" snažil se mi zvednout náladu, ale nemá to cenu "Cože? Co tím chceš říct, že nemůže???" "nic, nic…pojď ven.."
Šli jsme teda na zahradu, došla jsem k názoru, že je třeba něco vymyslet a ne sedět se založenýma rukama… "Takže za prvé, musíme Toma najít, za druhé -" "- jak ho chceš najít, celou dobu se nesnažíme o nic jiného…" skočil mi do řeči…
Následující dva týdny proběhly v podobném stylu…vysedávání na zahradě a vymýšlení zoufalých pokusů, jak najít Toma. Občas se k nám přidal i Lukáš, který mě podpořil v mé obavě, že se Tomovi taky mohlo něco stát….Slíbil že udělá všechno pro to, aby to zjistil.
"Proč myslíš, že se mu mohlo něco stát? Podle mě je někde zalezlej a trucuje. Možná to chce čas, pochop, on si pořád myslíí žes ho podvedla.."začal Bill se svojí nekonečnou teorií. "A proč si proboha myslíš, že ho hledám? Musím mu to vysvětlit, nechci se smířit s tím, že to takhle skončí, chápeš?"
Najednou se opodál ozvalo zavolání: "Nazdárek!" to volal Lukáš. V mysli mi svitla naděje, že má nějaké zprávy o Tomovi. "Čau, máš něco nového?" volal na něj Bill přes celoou zahradu.
Lukášovi se ale z tváře vytratil úsměv a zklamaně povídá: "Ne, nic. Obvolal jsem snad všechny nemocnice, policejní stanice…jestli ho někdo nepohřešuje nebo ho někdo neviděl…ale nic. Prostě nic, jako by se propadl do země. Jako by snad ani neexistoval…"
Lukášova slova zněla jako v noční můře..Rozbrečela jsem se tam,už to trvá moc dlouho. "Já se prostě nehodlám smířit s tím, že už ho neuvidím!!!" Bill mě začal utěšovat - jako by to bylo něco platné.. "Neboj, on se ukáže, nemůže se přece schovávat věčně.."
Ale Thomas se neukázal…prázdniny skončily a my jsme nastoupili do školy. Cítila jsem to prázdno vedle sebe, ale nic se s tím nedalo dělat. Čím dál víc jsem myslela na Alici a na to, jak se jí pomstít, ale nebyla jsem očividně jediná. Jednou za mnou o přestávce přišla Lucie…
"Můžu?" zeptala se a přisedla si ke mně. Do této doby jsem ji moc nemusela. "Jo, klidně. Co odě mě chceš?" začala jsem hned útočným tónem. Ona se však nezalekla.
"Vím, že mě moc nemusíš, ale myslím, že máme stejný střed zájmu - Alici a Romana. A taky si myslím, že pomsta se lépe vymýšlí ve dvou, co ty na to?" uff…..tak to bych do ní nikdy neřekla :D Ale má pravdu - ti dva jí nikdy neudělali nic dobrého.
"Fajn, ale možná by bylo lepší to rozebrat někde v klidu, nemyslíš?" v tuto chvíli jsem k ní pocítila plno sympatií. "Jo, máš čas dneska odpoledne? Co takhle v parku?" odpověděla mi. Tak domluveno…konečně mám šanci na odvetu…
Sešly jsme se na jedné z odlehlejších laviček v parku. Já teda neměla žádnej pořádnej nápad. Lucka už ale měla naplánovaný snad všechno. "Hele, myslím že nic ju neponíží víc, než když uvidí, že ji její milovaný Románek podvádí a nebo se zajímá o někoho jinýho" začala.
"Jo to nebude tak těžký, Roman se otočí za každou sukní. Tak ho někam pozvem a ty ho třeba pozveš na pivo nebo nevím…" ten nápad se mi zdál dobrý, ale teď měla Lucie s něčím problém. "Já? Ty ses asi zbláznila, prosímtě ten by si o mě ani kolo neopřel" ach jo, kdyby aspoň neměla tak nízky sebevědomí…
"Jo ty, u mě by to bylo trochu divný nemyslíš?" začala jsem ji přesvědčovat "ale.." "Žádný ale, půjčím ti něco na sebe, nalíčím tě, učešu…no budeš prostě k sežrání, neboj Roman neodolá" "Ale.." "Nekecej a pojď" vzala jsem ji za ruku a táhla ji ke mně domů.
Po několika úpravách jsme se vydali do baru, kde obvykle vysedával Roman. Dnes tam byl zase. Jakmile Lucie přišla blíž, začal se na ni usmívat a snažil se o to, aby si ho všimla a přisedla si. V tu chvíli se Lucie ještě pokusila z toho vycouvat, ale já jí to nedovolila :D
Pro jistotu jsme si sebou vzaly nějaký pití (no..nebyla to jen limonáda). Lucka mi vytrhla lahev z ruky a když viděla můj pohoršený pohled dodala: "No co, jdeš za ním snad ty?" Pak mi vrátila lahev a vydala se k baru.
Když ji Roman viděl, byl jako u vytržení, se divím, že ji nepoznal. Okamžitě s ní začal flirtovat, pozval ji na koktejl a podobný "džentlmenstký gesta" Pozorovala jsem je z povzdálí.
Když jsem asi po půl hodině naznala, že i Lucka toho má nejspíš až po krk, zvedla jsem telefon a vytočila číslo na Alici… Pomyslela jsem při tom je na jedno: Pomsta bude sladká….
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
Diskuze:
1. Povede se jim jejich plán?
2. Myslíte, že Elliny reakce jsou přiměřené nebo jí nenávist zatemnila mozek?
3. Líbil se vám díl?
Achojky, nespřátelíš?