29. června 2009 v 10:40 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
No po hodně dlouhé době tu pro vás mám zase Nevermore. Snad některé potěší ;)
O pár týdnů později. Byl klidný slunečný den. San Francisco se zotavovalo z dalšího ničivého zemětřesení, ovšem ne tak silného. Na ulicích byl klid, lidé byli v zaměstnání a děti ve školách. Zdálo se, že tento harmioický klid nemůže nic narušit…
U rodiny Walkerových se odehrával boj. Erik před několika dny souhlasil s tím, že zkusí znovu začít chodit do školy. Všechno bylo domluvené. V posledních několika dnech k němu chodil lékař častěji než bylo nutné a připravoval ho na to, co ho venku čeká. "nemám na to..nemůžu tam jít!" prohlásil Erik už asi po desáté
"Myslím, že ty to zvládneš Eriku, jsi statečný" uklidňoval ho doktor. "Já vím, že to ze začátku bude těžké, ale ty na to máš..tvůj stav se za poslední týdny výrazně zlepšil." konstatoval. "Myslíte, že je ještě nějaká naděje, že bude zase vidět?" zeptal se najednou Alex. V místnosti nastalo hrobové ticho - toto téma nechtěla paní Walkerová rozebírat, protože to Erikovi jen ubližovalo. "Naděje je tu vždycky, v tomhle případě velmi malá, ale je tu jistá možnost.." odpověděl po chvíli doktor.
Poté tuto konverzavi utnula paní Walkerová a Alex se už dál nevyptával. Slíbil Erikovi, že bude do školy chodit s ním. Erik si cenil toho co pro něj Alex dělá, ale přesto si nevěřil. Největší problém byl v tom, že Erik se bál setkání se svými spolužáky..bál se jejich reakce. "Erikuu, už sme to probírali několikrát, budu tam s tebou. Nemusíš se ničeho bát"
Doktor s Erikovou mámou odešli. Alex s Erikem zůstali v místnosti sami. Alex věděl na co Erik právě myslí a začínal litovat toho, že se na něco vůbec ptal. "Promiň.." řekl potichu a jemně mu položil ruku na rameno. "To je v pořádku..nemůžeš za to..máma přehání" poznamenal Erik jakoby nic. "Fajn, jdu do školy.." pomyslel si
Poté rychle vstal. "Eriku? Jsi v pohodě?" začal Alex. "Nikdy mi nebylo líp." řekl. Jeho chování se Alexovi zdálo podivné, ale nechal Erika být. Už si začínal zvykat na jeho podivné nálady. "Hm..co takhle nejít do školy a radši vyrabovat nějakej obchod?" navrhl po chvilce Erik. Alex jen vyvalil oči,pak popadl Erika za ruku a táhl ho ven..
"Už jsme venku, můžeš mě pustit, tady o schod nezakopnu.." podotkl otráveně Erik, protože mu došlo, že Alex na jeho návrh nepřistoupil. Erikovi se stále honily hlavou různé myšlenky a představoval si výrazy svých spolužáků, jakmile vejde do třídy.. "To nezvládnu.." zasténal
Otočil se zpátky, ale Alex ho zastavil. "Alexii..já tam nechci jít, pojď pryč, prosííím" žadonil, ale Alex slíbil, že ho v pořádku dovede do školy a pak domů. "Když tam nepůjdeš, budou volat tvojí mámě, kde jsi.." poznamenal a Erik si nešťastně povzdechl "Alexi, nechceš mě mít na svědomí, že ne?" začal zase, když už to vypadalo, že se pohnou z místa..
Alex otočil oči v sloup a povzdechl si. "S tebou to bude ještě dost těžký viď? Eriku, prosímtě, nebuď srab, jdeš jenom do školy. Seš jak malej, přestaň vyvádět a pojď už" Alexův hlas zněl prosebně, ale Erika moc nepřesvědčil. Vždycky měl svou hlavu a nerad si do něčeho nechal kecat. "Budou na mě koukat…" neodpustil si ještě. "No jako by ti to někdy dřív vadilo.." opáčil mu Alex, ale hned toho litoval. "Dobře dobře…už jdu." svolil nakonec Erik
Alex se potěšeně usmíval po celý zbytek cesty, zatímco Erik vymýšlel další strategii jak se vyhnout škole. "Proč jsem s tím souhlasil, budou na mě čumět..dřív se mi to možná líbilo, ale teď..co bych dal za to kdybych byl neviditelnej. Ne, lepší by bylo kdyby mě tam tenkrát Alex nechal..mohlo být po všem…" na povrch se draly černé myšlenky, které ho ničily..
"Eriku? Můžu se na něco zeptat?" ozval se po chvíli Alex. "No? Ptej se.." zamumlal Erik. "Víš, já už od začátku uvažuju nad tím, proč jsi začal chodit s Monicou..prostě to nechápu.." Erika tohle trochu zarazilo..o Monice se zatím nikdy s níkým nebavil. "No..všichni na ní viděli jen to jaká je zlá..ale ona taková nebyla.."zamumlal potichu. "A pořád tomu věříš?" zeptal se náhle Alex a Erik s povzdechem zavrtěl hlavou.
Přes veškeré Erikovy prostesty dorazili do školy. Bylo tam dost rušno a Erikova přítomnost vyvolala další vzrušené rozhovory, které slyšel ze všech stran. "Eriku!!" vykřikl nadšený dívčí hlas, který Erik bezpečně poznal - byla to Nathalie. "Jee, ahoj Nathalie" odpověděl jí a snažil se přijít na to, kde asi přibližně stojí. "Už jsem myslela, že fakt nepřijdeš.." řekla vesele a Alex se jen uchechtl "..moc nechybělo"
"Musím jít oznámit tvou přítomnost třídnímu, počkáš tu chvíli?" zeptal se Alex. "Je to nutný?" povzdechl si Erik, ale pak souhlasil. Alex ho dovedl k místu, kde se bezpečně posadil. "Nikam sám nechoď počkej tu dokud pro tebe nepřijdu jo? - Prosím!" dodal ještě Alex, když viděl Erika chystajícího se protestovat.
Erik zůstal sedět na chodbě a čekal než se pro něj Alex vrátí. Rozruch kolem se pomalu vytrácel, jak lidi chodili do tříd. Uslyšel kolem sebe tichý pohyb a ucítil, jak se vedle něj kdosi posadil. "Ahoj, jak se máš?" zeptala se nově příchozí osoba. Erik v ní okamžitě poznal Monicu a jeho nálada poklesla hluboko pod bod mrazu. "No, tak tohle mi ještě chybělo" pomyslel si. "Co chceš?" odsekl jí.
"To je otázka, ty dobře víš co chci! Chci Tebe!! Eriku, copak to nedokážeš pochopit? Chci být s tebou, proč mě pořád odháníš? Proč to děláš?" v jejím hlase bylo znát cosi jí cizího.. soucit? lítost? zoufalost? To Erik nedokázal říct, ale zlost kterou cítil v blízkosti Monicy byla příliš silná. "Monico, to snad nemyslíš vážně?!?" obořil se na ni někdo další..
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Diskuze:
1. Kdo tam zrovna přišel?
2. Co má Monica v úmyslu?
3. Bude Erik ochotný se s ní ještě někdy bavit?
4. Jak se vám líbil díl?
Jako obvikle moc hezký!Těším se na pokračování
1. Nathali, nebo Alex
2. Díky Erikovi být slavnější?
3. Asi ne :D!
4. Moc!