26. června 2009 v 12:09 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Ahoj, po pár dnech nečinnosti se zase ozývám. Dnešní den jsem si představovala hodně jinak, ale ne vždycky se splní vaše představy. Mám chuť se vším praštit a zmizet odsud, ale tím nic nevyřeším..no co už, tady máte další dil..
RUSKO, TAJNÉ AKCE: VYPRÁVÍ THOMAS:
Došli jsme na místo. Byl jsem pověřen abych vedl celou akci, jsem trochu nervózní, je to moc důležitý a nechci nic zkazit…přece jen jsem ještě nováček oproti ostatním.
Nepřátelští mafiáni stáli na konci ulice a čekali na nás. "Jsou jenom 3 nás je 15, máme to v kapse!" pošeptal jsem svému příteli a parťákovi, "Buď opatrný, tihle nejsou tak neškodní, jak vypadají, jednej v klidu a bude to dobrý" řekl mi Martin.
Ti tři se tam nejdřív na něčem domlouvali a pak jeden z nich vykročil směrem k nám. Arogantně se usmíval a suverénně šel přímo ke mně. "Nemůžeme se zkusit domluvit?" řekl chladným hlasem. "J-jistě" vypadlo ze mě. On se přinejmenším dobře bavil tím, jak jsem nervózní…
"Jaké máte podmínky" řekl jsem později pevným hlasem "Podmínky? Pche.." uchechtl se ten chlap. "Dobrá, tak tedy jinak, naše požadavky znáte. Očekáváme, že je budete dodržovat." on se pořád tak divně koukal a nakonec řekl "Jak jsi naivní…nevíš nic o naší věci, naprosto nic…"
"THOMASI POZOR!!! Je to past!!!!" zařval Martin, který stál kousek za mnou. Vtom se ale odněkud ozval výstřel a ten chlap se začal šíleně smát…
Otočil jsem se a to co jsem viděl mě šokovalo. Byli na nás připraveni a bylo jich víc. Obklíčily moje muže a odzbrojili je, ten chlápek se začal smát, když viděl můj překvapený výraz. Překvapením jsem se nemohl ani hnout…Co teď?
Všechno se seběhlo během několika vteřin. Martin se skácel na zem. Ostatní se rozestoupili a já tam zůstal stát uprostřed. Ke mně se přibližovali dva chlápci a tvářili se jako lvi číhající na svou kořist. Začal jsem propadat panice..
V posledním zoufalém pokusu o záchranu jsem vytáhl svou zbraň. Ten co se mnou vyjednával mi ji ale obratně vyrazil z ruky a zaútočil na mě. Měl obrovskou sílu a podařilo se mu během mžiku srazit mě k zemi.
Vyrazil mi dech a pravděpodobně zlomil několik žeber. Nemohl jsem dýchat. "Hej, tak vstávej! Slyšíš?" ztěžka jsem se zvedla ze země, snažil jsem se něčeho zachytit, nejen že jsem nemohl dýchat, ale točila se mi hlava a dělaly se mi mžitky před očima.
"Zbytečně tady marníme čas, ten nám nic neřekne. Máme ještě jinou práci" řekl ten druhý, který zatím jen pozorně poslouchal a pozoroval mě. Najednou se ozval další výstřel…Kulka, která vylétla z pistole byla tak rychlá a měla takovou sílu, že mě odmrštila dozadu…
Nejdřív jsem cítil jen bolest…postupně se bolest měnila v chlad. Kolem byla tma a zvuky ztrácely na intenzitě, všechno splývalo dohromady…Nakonec to všechno zmizelo…..
O ROK POZDĚJI:
Ráno jsem vstala a jako první šla do koupelny. V celém domě je podezřelé ticho…no nezdá se mi že by všichni spali. Kouknu na hodinky a ono půl 10. Hmm, bezva, tak přednášku zase nestihnu. Trochu jsem se učesala a přemýšlela co si dám k snídani.
Venku je krásně a teplo, půjdu se snídaní na terasu. Procházím obývákem a co tam nevidím…Nejdřív jsem se lekla, protože jsem předpokládala, že budou na přednášce, ale asi taky "zaspali" :D "Nenechte se rušit, jdu jen na terasu.."
No ano, mluvím o Adamovi a Lucii, nakonec to dali dohromady. Neměla jsem v úmyslu jim tam nějak dlouho strašit a tak jsem vzala pomeranče a džus a zamířila na terasu.
Otevřela jsem dveře a srazila jsem se s…. no kdo, že to je? Málem jsem upustila snídani na zem a vykřikla "No do háje, já se na to vyseru…" Ten kluk na mě koukal trochu zmateně a pak úplně zrudnul. Už vím kdo to je, tenhle výraz znám!!!
"Jee, ahoj, totiž, promiň málem jsem ti převrhl džus…"řekl nesměle. "Co tu děláš?" začala jsem chytat trochu výtlem. "No, nevím jestli si na mě ještě pamatuješ, jsem Libor, brácha Lucky" "Aha…jo, no, už jsem si vzpoměla, ale Lucka teď nemá čas…no, mají s Adamem nějakou..ehm..práci" chechtala jsem se tam a znova málem vylila ten džus :D
Radši jsem svou snídani postavila na stůl a Libor si přisedl. "Já ale nejdu za ségrou, přišel jsem za tebou" "Za mnou?" podivila jsem se. Nabídla jsem mu svoji snídani a dlouho jsme si povídali. Chtěl mi toho tolik říct a já byla ráda, že po dlouhý době vidím taky někoho jiného.
"Víš, já chtěl jsem přijít už dřív, ale bál jsem se, že bys na mě byla naštvaná kvůli Thomasovi, strávili jsme spolu docela dost času, ale slíbil jsem mu, že o něm nikomu neřeknu. Jenže pak se vypařil a já byl zase úplně sám. Ale po tobě se mi stýskalo úplně nejvíc…a je tu ještě jedna nedořešená věc…."
Chtěla jsem si nalít jetě trochu pomerančového džusu, ale jakmile se moje ruka dotkla stolu, Libor mě za ni chytil a usmál se na mě jako tenkrát před školou, když si Tom a Lucie něco povídali, beze mě. Náhle jsem ucítila studený kov, který se dotkl mé ruky.
Trochu jsem se lekla a ucukla jsem. V ruce mi zůstal přívěšek, stejný jako měl Thomas, když jsme se naposled viděli. Podívala jsem se na rubovou stranu a zjistil, že tam jsou vyryté Thomasovy iniciály - tak tedy ten přívěšek je jeho… "Co to znamená?" zeptala jsem se, i když odpověď mi byla předem jasná….
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Diskuze:
1. Proč jí Libor dal ten přívěšek?
2. Co to má znamenat?
3. Jak se vám líbil díl?
čaw! Měla bys si vědět že na mojem blogu je velká aktualizace sb! Takže se zapiš tady: http://s-i-m-s123.blog.cz/0906/velka-uktualizace-sb jinaQ si tě mažu!