22. června 2009 v 12:00 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Nemám ráda dlouhé čeání a nechci vás oc napínat, tak tu máte 1. díl i druhého nového komixu :)
"Co to děláš?" ozvalo se odněkud. Byl v jakési tmavé místnosti, bez oken a bez dveří. Ale sem se přece dostat nechtěl - copak takhle to vypadá v lidském světě? "Máš pravdu - tohle není svět lidí" ozval se hlas znova. "Kdo jsi?" odpověděl mu a rozhlížel se kolem sebe. "Jsi moc zvědavý" uslyšel, ale původce hlasu nikde neviděl.
"Nevěřil jsem, že to dokážeš. Máš můj obdiv" řekl hlas zase. Tentokrát se v místnosti objevil muž v tmavém oblečení a zvědavě si ho prohlížel. "Cože? Co to povídáš?" zeptal se toho nově příchozího. On se na něj zaujatě podíval a dál si vedl svou. "Nechápu, proč musíš vždycky všechno zkomplikovat. Nerozumím ti.." Teď už vážně nechápal co po něm onen muž chce. "Kdo jsi a co po mě chceš?" zeptal se ho znova ne zrovna přívětivě. "Jsem tvoje svědomí, tvé černé myšlenky, tvé druhé já. Zacházíš příliš daleko…Johny" odpověděl a poslední slovo zdůraznil.
"Proč mi tak říkáš? Nejmenuji se tak." odporoval Johny. "Ale ano, vybral sis to" odpověděl znechuceně. "Kde to jsem?" zeptal se Johny a začínal mít podivný pocit. "Jsi u mě...Johny" řekl úlisně. "Neříkej mi tak!!!" zařval na něj Johny. "Mé jméno je.." ale nedořekl. Nevěděl jak se jmenuje, nevěděl, jak se sem dostal ani proč. Měl vztek na toho, který se mu tolik podobal a přece to nebyl on. Ten neznámý se mu vysmíval..
"Nevíš co? Jak se vlastně jmenuješ, Johny?" posměšně se na něj podíval. "Nech mě být!!" znovu zařval Johny. "Tak podívej, měli bychom si ujasnit pár věcí. Zaprvé, nemůžu tě opustit, stejně jako ty nemůžeš opustit mě. Jsme jedna osoba." do řeči mu ale zase skočil Johny "NE! Ne! Já s tebou nemám nic společného! Možná vypadáš stejně jako já, ale nejsme jedna bytost!" odsekl Johny naštvaně. Ten druhý je jen usmál "Ne, už nevypadáme stejně, jen se na sebe podívej - vypadáš jako člověk, dokonce se tak skoro i chováš! Ale já tě neopustím." řekl klidně.
Přímo před Johnym se objevilo zrcadlo. Ze zrcadla se na Johnyho díval někdo jiný. "Co jsi se mou provedl?! To nejsem já!" zpanikařil, když spatřil svůj odraz. "Když chceš utéct do světa lidí, musíš alespoň trochu připomínat "člověka" odvětil mu. "Nech mě už být! Jdi pryč!!" křičel Johny na toho druhého. "Ale no tak..bez mé pomoci to nezvládneš.." zkoušel oponovat "Ne! Jdi pryč!!" zlobil se Johny.
Bylo krásné slunečné dopoledne. V ulicích se proháněla auta a mezi nimi se proplétali lidé spěchající za prací nebo na nákupy. Každý si hleděl svých starostí a mnozí jen podporovali svou bezohlednost. Nad městem se vznášel oblak sobeckosti a plno dalších špatných lidských vlastností.
Mezi veškerým shonem si proplétala cestičku i mladá barmanka Sarah. Zrovna jí skončila noční směna a ona se už viděla ve vaně plné teplé vody a voňavé pěny. Přemýšlela co si dá k snídani a těšila se na zítřejší výplatu. Štval ji semafor, který už pět minut ukazoval červenou a tím ji zdržoval od jejích záležitostí. Konečně problikla zelená a Sarah mohla sešlápnout plynový pedál. Zabočila na pátou Avenue a potěšeně se podívala na prázdnou silnici.
Přidala na rychlosti a řítila se po volné silnici přímo k další křižovatce. Před jejím autem se ale náhle kdosi objevil. Nějaký muž s černými vlasy a v tmavé kožené bundě stál necelých pět metrů před ní. Sarah ani neměla šanci sešlápnout brzdu..
Vyděšeně se dívala jak se neodvratně blíží k onomu muži. Brzdy auta zaskřípěly, ovšem auto se nedařilo zastavit. Jak se tam tak najednou objevil? Sarah ucítila tupý náraz, jak se auto srazilo s překážkou. Věděla že je zle..Jestli se tomu člověku něco stane, bude mít problém - tím spíš, když jela po probdělé noci autem. Často se stávalo, že řidiči usnuli za volantem..ale ona přece byla vzhůru..
Johny jen zíral na tu lesklou věc, která se řítila přímo k němu. Uvnitř té věci se něco pohnulo. Vyděšeně se to na něj dívalo a Johny naznal, že to asi bude člověk. Proč se ta věc nezastavuje? Náhle ucítil náraz - ano srazili se. Johny kupodivu vůbec necítil bolest, jen náraz, který ho odhodil o kus dál. "Co se to děje?" přemýšlel, když ho někdo vyrušil.
"Hmm..říkal jsem ti, že to sám nezvládněš, Johny" ozvalo se zase jeho druhé já. "Co mám podle tebe dělat?" opáčil jedovatě Johny. "Zkus se chovat jako člověk" výsměšně odpověděl. "Dobrá rada nad zlato, že?" podotkl Johny. "Víš co? Nech mě být a jdi pryč!" dodal už zase naštvaně. "Dobře víš že to nejde.." ozval se znova a najednou byl pryč.
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Diskuze:
1. Jak se vám to zatím líbí?
1. No teda, vôbec som nečakala, že ten dlhovlasý bude jeho sveddoie ci co!! je to perfektner aj dej aj fotky urcite v tom pokracuj!!!