9. července 2009 v 10:13 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Myslím, že je načase pokračovat s SM. Tak pěkné čtení ;)
"Myslím, že byste si všichni měli odpočinout a nabrat znovu síly. Tuším že je ještě budete potřebovat" navrhla Gaëlirael a nenápadně se přitom podívala na Andrease. Lehce přikývl a vydal se za ní do jejího příbytku. Gaëlirael odněkud "vyčarovala" jídlo a poskytla jim nové oblečení. Andreas skoro všechno jídlo s chutí snědl - jedl také naposled před 2 dny a poté usnul vyčerpáním. Ani ve spánku ale neměl klid, pronásledovaly noční můry v podobě přízraků a hrůzných stvoření...

Když se probudil, zjistil, že prospal celý den. Necítil se vůbec odpočinutý, spíš naopak. Jeho pravá ruka byla v jednom ohni a bolest mu znemožňovala pohyb. Ztěžka vyšel z kamenného domku ven na vzduch. Poblíž stáda divokých koní uslyšel nějaké hlasy. Patřili Marcusovi a Victorii, sourozenci zrovna vedli nějakou hádku. "Victorie, zkus mě pochopit, konečně mám šanci být s ní." říkal zrovna Marcus. "Marcusi, já odsud neodejdu bez tebe, nemám už nikoho jiného. Naši rodiče a všichni co byli na hradě jsou mrtví, dokonce i Henry..a ty po mě chceš abych odsud odešla s tím...Andreasem!" odsekla naštvaně Victoria.

"Nevěřím mu! A tobě už taky přestávám rozumět! Proč mi tvrdíš, žes ho sem přivedl z roku 1553? Co je to za nesmysl?!? A ještě mi budeš tvrdit, že jsem do něj zamilovaná.." řekla znechuceně Victoria. "Ty možná ne, ale část tvé duše ano, Victorie, vím to! A Andreas -" nedořekl Marcus, protože ho Victorie přerušila "Dost!! Andreas mě ani trochu nezajímá! Chceš abych odešla, tak dobrá, já půjdu. S Williamem se dokážeme uživit a jeho mám docela ráda." Dál už to Andreas nevydržel poslouchat..
Rozeběhl se od nich pryč. Chtěl být od nich co nejdál. Okamžitě ale zjistil, že se sotva drží na nohou, točila se mu hlava a ruka ho bolela tolik, že s ní už nemohl ani pohnout. Sesunul se k zemi u malého lesního jezírka. Jak krásný se mu náhle zdál jeho předchozí život, bezstarostný a klidný.. "Co mám dělat? Nevím kde jsem a nevím CO jsem.." přemítal v mysli. Připadal si jiný, jako nakažený. něco se s ním dělo, ale on tomu nerozuměl.. Najednou uslyšel tiché kroky..

Přišla za ním Gaëlirael. "Vím co se ti honí hlavou a vím jakou bolest ti to zranění způsobuje.. Jak se cítíš?" zeptala se starostlivě. "Je mi hrozně. Sotva se dokážu postavit. Co se to děje? Co to říkala ta banshee, nechápu to.." odpověděl zesláblý Andreas. "Ta spálenina není jen tak obyčejná, to už jsi určitě zjistil.." řekla Gaëlirael. "Ano, nehojí se to a stále se zvětšuje.." Gaëlirael jen přikývla. "Správně, to způsobuje jed, který máš v té ráně. Pomalu se ti šíří do celého těla, odebírá ti energii a veškerou sílu - proto se cítíš tak unavený.."
"Dokážeš to zastavit?" zeptal se náhle Andreas. Gaëlirael se zarazila a zavrtěla hlavou. "Ne, neumím to vyléčit ani pozastavit, nikdo to nedokáže. Je to starodávná kletba, která si vybírá svou daň. Víc nemusela říkat, Andreasvi bylo jasné že umírá "Kolik času mi zbývá?" Gaëlirael po tváři přelétl smutný výraz. "Moc ne, několik hodin, možná i dnů - nedokážu to odhadnout."
"Tak málo?" podivil se Andreas, doufal, že mu zbývá alespoň pár týdnů života, ale jeho čas se zmenšil na pár hodin. To byla pro něj další rána. "Je mi to moc líto, Andreasi.." řekla potichu. "Ostatní to vědí?" napadlo Andrease. "Ne, netuší, jak rychle může jed postupovat.." "neříkej jim to prosím.." požádal Andreas. Pak ho něco napadlo. "Můžu se na něco zeptat? Víš, co se stalo před Elinorem?" Gaëlirael jen přikývla. "Kam odešla TA Victoria? Je mrtvá?" zeptal se.
"Vím kam tím míříš Andreasi, ale zároveň ti musím říct, že to není možné. Nemůžeš se s ní setkat když zemřeš. Ona je v podstatě součástí Victorie - té živé." zodpověděla Andreasovu otázku, dřív než ji vyslovil. Byla to jeho poslední naděje.. "Myslel jsem, že.." začal "Ne, takhle to nefunguje. Odpusť, ale víc ti prozradit nesmím. Jsou věci, které smrtelníci vědět nesmějí.." Poté Gaëlirael odešla a Andreas osaměl. "Nezahodím přece svůj život tak lacino..budu bojovat" rozhodl se a vstal..
V tom samém okamžiku jím projela ukrutná bolest. Jeho ruka hořela a spalující oheň se rychle šířil. Teď teprve pochopil, co banshee myslela tím, že bude nakonec rád až si pro něj přijde.. Slyšel kolem sebe nadpřirozené hlasy, ale nerozuměl jim. Zahlédl hrůznou tvář banshee a temnou postavu v kápi..Byl snad tohle jeho konec? Andreas nedokázal myslet ani nic jiného. Ničivý plamen ho spaloval..
Victoria byla u koní. Cvičila s Williamem lukostřelbu a přemýšlela o tom co se za poslední dny odehrálo a snažila se porozumět. Chtěla přijít na to, kdo je ten záhadný Andreas, který jí nedal spát. Tichý zvuk lesa, ale náhle prořízl hlasitý křik. Jeho ozvěna se nesla lesem na kilometry daleko. Victoria ztuhla, cítila, že ten hlas volá o pomoc, je zoufalý a něco jeho majiteli působí velkou bolest. Něco v její hlavě přeskočilo na správné místo. "Andreas" ozval se jí hlas v hlavě. Ten křik vydal Andreas...Andreas byl v nebezpečí..

Victoria se rozeběhla za křikem, který postupně odezníval. Victoria se bála, jestli není příliš pozdě. Uvědomila si, že to určitě má něco společného s tou kletbou. O takových věcech něco málo věděla a bylo jí jasné, že není radno si s kletbami zahrávat. Něco se v ní probudilo, nový pocit, který nikdy předtím nezažila. "Andreasi! Kde jsi!?! Andreasi!!!" žařvala do ticha zoufale. Nic se neozývalo..vůbec nic. Došla na mýtinku k jezírku a našla tam Andrease ležícího na zemi. Ošklivá spálenina na pravé ruce byla očividně mnohonásobně větší..

Vrhla se k zemi k bezvládnému Andreasovi. "Andreasi! Probuď se, prosím.." řekla zoufale. "To ne! To nemůže být pravda, Andreasi!!! Probuď se!" z očí se jí hrnuly slzy. Cítila jak z člověka, kterého drží v náručí unikají životní síly, jak Andrease opouští život.. "Ne!" žašeptala zoufale. "Musím mu pomoct.." pomyslela si. "Marcusi!!!!Wille!!Gaëlirael! Pomóc! Pomozte mi!" zakřičela a doufala že ji slyší a přijdou včas. "Andreasi..nesmíš mě teď opustit..slyšíš? Neopouštěj mě.." šeptala i když věděla, že ji nemůže slyšet..
Jeho slabý tlukot srdce utichával..Victoria si všimla, že něčeho neobvyklého. Z očí se mu hrnuly lesknoucí se slzy. "Andreasi?" ozvala se Victoria s nadějí v hlase, ale Andreas nejevil žádné další známky života. Bylo ticho... V tom tichu ulyšela jak jeho srdce udeřilo naposled...
"NEEE!!!"
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Diskuze:
1. Je Andreas mrtvý?
2. Vzpoměla si Victoria na všechno co se stalo?
3. Jak se vám líbil díl?
hojky jak pak se má moje milé SB?co prázdniny?