close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více



Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých článků zde možná narazíte na nějakého potulného zombíka, který vám bude chtít sežrat mozek.
Přeji příjemné umírání.
Vaše Loree (23.1.2013)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

22. díl II. série

17. července 2009 v 11:43 | Loreena.Rose(Webmaster) |  Jako Den a Noc 2

Tak, pro úvod takové menší info. Dnes se sem asi těžko dostanu, protože jsem teď na brigádě a večer jdu na pařbu a vrátím se hodně pozdě v noci. Zítra zase pracuju a pokud to vůbec přežiju, tak se sem k večeru podívám :)
Prozatím mám pár článků nastavených dopředu. Dneska tu máte JDAN2 a zítra se můžete těšit na zbrusu nový komix - Silence of mortality ;)
Tak pěkné čtení

Nastala hádka o to, kdo půjde otevřít. No samozřejmě, že jsem musela jít já. S nechutí jsem se zvedla šla otevřít, zatímco ostatní si vychutnávali snídani. "Já mám taky hlad! To není fér!"

Byl to nějaký chlápek v černém úhledném obleku. Ptal se mě, jestli jsem Ella Moonlineová a dal mi dopis, určený do vlastních rukou. Co v tom může být? Přemýšlela jsem a nedočkavě rozbalovala dopis.

Překvapení, jakého se mi dostalo, bylo obrovské a především šokující. První co jsem otevřela bylo úmrtní oznámení. Zemřel Lord Maxmilián De Angles - Thomasův dědeček…Je to smutná zpráva, protože to byl moc sympatický člověk a měla jsem ho ráda, i když jsem ho zas tak dobře neznala…To, co mě ale šokovalo, bylo oznámení, že mi něco odkázal. Honem jsem se pustila do otevírání dalšího dopisu…

No, bezva…odkázal mi dům..ten dům ve kterém jsem kdysi našla útočiště, když mě a Toma unesli. Achjo…minulost mi nedá pokoj, proboha proč to nemůžu jednou pro vždy hodit za hlavu?!? Celou dobu se snažím na Thomase zapomenout…ale všechno jako by bylo proti mně, jako by si někdo přál, abych na něj nezapoměla…

Seděla jsem tam nějakou dobu a snažila se zadržovat slzy. Mezitím přišel Libor. "Stalo se něco, dlouho ses nevracela, kdo to byl?" já jsem se nezmohla ani na jediné slovo a podala mu ty dopisy. On na to chvíli upřeně koukal a pak řekl: "Panebože..to byl…" a já jen přikývla.

"Proč by mi úplně cizí člověk odkazoval tak obrovský dům? No chápeš to?" řekla jsem s trochou zoufalství v hlase. "Ne…nechápu to…" na chvíli se odmlčel a nakonec řekl "…a hlavně nerozumím tomu, co se to kolem pořád děje..a co se děje s tebou. Chvílema mám pocit jako bys byla úplně mimo..tos dřív nedělala…"

Nevěděla jsem co na to říct…v podstatě má pravdu, sice se snažím žít normálně, ale občas se dostávám do stavu, kdy nedokážu normálně vnímat a moje myšlenky se zaměřují na Thomase. (mimochodem, už mi to říkal i Lukáš a Bill). Mlčela jsem.. "Já už budu muset jít, měj se zlato." řekl potom a já ho políbila na rozloučenou…

Ještě chvilku jsem pozorovala jak odchází. Pak jsem sebrala dopisy a šla dovnitř. Zatím mě přešla chuť na jídlo a raději jsem se odebrala do svého pokoje….

V hlavě jsem stále přemítala nad tím, co mi Libor řekl, má pravdu, já to vím, ale nedokážu se sebou nic dělat. Nechci strávit zbytek života tím, že budu myslet na Thomase. Ne, takový život nechci a nechci ten dům. Pak mi došlo, že za den asi milionkrát v duchu vyslovím slovo Thomas - při tom pomyšlení jsem se naštvala.

Takhle to dál nejde, prostě ne!!! Zvedla jsem se, zahodila dopisy někam do kouta a rozhodla se udělat něco se svým životem, protože to za mě nikdo neudělá.

Vyhrabala jsem odněku z pod postele svůj mobil, který jsem tam v noci nejspíš shodila a zavolala Liborovi. Chtěla jsem mu toho tolik říct…. "Ano? Lásko, jsi to ty?" ozvalo se z druhé strany. "J-jo, jsem"vykoktala jsem. "Copak potřebuješ?" "Musím ti něco říct, je to moc důležitý..já…" "No, povídej.." ve sluchátku se ozývaly divné zvuky, jako by jel autem, nechtěla jsem ho rušit při řízení. "Já jen… miluji tě!"

O 4 ROKY POZDĚJI (HŘBITOV):
Už je to 4 roky od toho dne, kdy mi přišel ten podivný dopis. Mezitím jsem stihla dokončit školu a teď si sháním práci v lékárně (vystudovala jsem farmacii). Po 4 roky skoro každý den chodím sem na hřbitov k hrobu Thomasova dědečka (možná si tím vynahrazuji to, že nevím, co se ve skutečnosti stalo s Thomasem a celou jeho rodinou).

Ten dům jsem si nakonec nechala a brzy se do něj budu stěhovat. Nikdo si nedokáže představit, jak moc mi chybí. Dala bych všechno za jediné setkání s Thomasem. Pomyslela jsem si, poté, co jsem na hrob položila bílou růži. Tuto květinu mi mohl dát jedině Thomas, nikdo jiný. Je to jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek.

"Myslel jsem si, že tu budeš" ozvalo se mi za zády, když jsem se chystala k odchodu. "Chodíš sem čím dál častěji…zlato, děje se něco?" to byl Libor. Pořád spolu chodíme, ale poslední dobou je takovej víc nervózní a už nějakou dobu se mi chystá něco říct…Bojím se, že se se mnou chce rozejít.

"Ahoj..ne, nic se neděje..jen, je to zvláštní…brzy se tam budeme stěhovat.." snažím se vyhýbat tomu, aby mi mohl říct to na co se chystá..Já nemůžu říct, že Libora opravdu miluju - doopravdy jsem milovala jen Toma - ale Libora mám upřímě ráda. "Půjdeme?" zeptal se a já přikývla.

"Víš, Ellie…už delší dobu se ti snažím něco říct…" začal, když jsme procházeli městem. "Nechceš to nechat na doma?" zase se tomu vyhýbám..ale takhle to přece nejde…On určitě ví, že ho nedokážu doopravdy milovat…na jednu stranu ho chápu, ale nechci být zase sama…už bych to nezvládla…

Tentokrát už byl Libor pevně rozhodnutý. Zastavil mě, kleknul si přede mě a začal: "Ne, už ti to konečně musím říct, nedokážu to v sobě dál dusit. Prostě musím, pochop mě, prosím.." sklonila jsem hlavu a čekala že z jeho úst zazní něco ve smyslu "Chci se s tebou rozejít.." ale…

"Víš, já…od první chvíle, kdy jsem tě uviděl u školy, jsem věděl, že ty jsi ta jediná, kterou bych dokázal milovat, od té chvíle jsem nikdy nedokázal myslet skoro na nic jiného a platí to pořád. Miluji Tě a nechci bez tebe žít…Vezmeš si mě?" toto bylo zcela neočekávané a já jsem byla fakt zaskočená…

" J-já..co…cože!?? vykřikla jsem překvapeně. Libor se tvářil naprosto nervózně a myslím že si v tu chvíli přemítal něco jako neměl jsem to říkat ale já byla šťastná, strašně moc šťastná…

"Ano, ano!!! Vezmu si tě!!!" vykřikla jsem a skočila mu kolem krku. Bože to je tak skvělýýýý..a já myslela, že se se mnou chce rozejít!! :D
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……

Diskuze:
1. Myslíte že Libor odhalí Ellino malé tajemství týkající se Thomase?
2. Jestli ano, jak se zachová?


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Greatgirl3 Greatgirl3 | Web | 17. července 2009 v 12:10 | Reagovat

Diskuze:
1. Myslíte že Libor odhalí Ellino malé tajemství týkající se Thomase?//Jj
2. Jestli ano, jak se zachová?//Nevím
Super díl=)

2 K - SB K - SB | Web | 17. července 2009 v 13:25 | Reagovat

1.) Asi jo
2.) To nevim
Moc pěknej díl. Moc se těšim na Silence of mortality.

3 Greatgirl3 Greatgirl3 | Web | 17. července 2009 v 13:26 | Reagovat

SOM-Až zejtra????????????????????????
=(

4 Denisska Denisska | 17. července 2009 v 14:22 | Reagovat

1-No ani nwm jaké tajemství to že je mafián???
2-Kéž by ho trefil infarkt a byl by od něj klid:DJen aby se nevzali fůůůůůj hnusák jeden využil první možnost jak ji Thomasovi přebrat...

5 RedGr!L -EsBéčQo RedGr!L -EsBéčQo | Web | 18. července 2009 v 10:28 | Reagovat

asi jo...
bude hodně smutnej..

6 Lulush Lulush | Web | 18. července 2009 v 21:55 | Reagovat

fihaa, dramatickeeee
snad budu stastni :D
inak krasny design

7 Lowiska - ♥SB♥ Lowiska - ♥SB♥ | Web | 19. července 2009 v 20:53 | Reagovat

1. Myslíte že Libor odhalí Ellino malé tajemství týkající se Thomase?//určitě hej....
2. Jestli ano, jak se zachová?//tak to netuším.. ale snad jako gentleman:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama