2. října 2009 v 15:54 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Ano, konečně i tento komix se dočkal zveřejnění, tak si ho užijte
Pěkné čtení ;)
Jakmile vyšli ven, nejprve Sarah oslnilo ostré sluneční světlo. Poté se ukázalo, že venku je i ohromné teplo. K Sářinému údivu vnímala tyto věci snad jen ona. Poslušně šla za tím neznámým mužem podobným Johnymu a nedočkavě se rozhlížela kolem. Nikdy nebyla v Egyptě, ale měla díky fotografiiím přibližnou představu o tom, jak to v Egyptě vypadá. A tady to vypadalo úplně přesně. "Ahlan wasahlan" pronesl jakýsi muž v podivném oblečení a provedl přitom velmi zvláštní gesto. On mu jen přikývl a věnoval pozornost Sáře. "Kdo je to?" okamžitě se zeptala Sarah. "Arachnites, můj dobrý přítel. Pojďme ale dál, máme práci." řekl opět chladně.

Došli k malému domku, který měl místo dvěří jen jemné záclony. Vedle vchodu se o zeď opíral další muž. Sáře připomínal takového Egypťana jako bývali na kresbách ze starověkého Egypta. "a tohle je kdo?" zareagovala Sarah dřív než kdokoliv stačil něco říct. "To je Oronomis, ve starém Egyptě uznávám jako bůh Atum, ochránce králů." stroze odpověděl. "Cože? Egyptský bůh? To by musel být starý přinejmenším 2 tisíce let..blbost!" pomyslela si Sarah a dál zírala na Oronomise. "Anurabis na vás čeká, můžete jít dál" promluvil a Sarah mu na rozdíl od Arachnita rozuměla.

Sarah vešla do domku. Uvnitř to bylo nádherné. Veškeré vybavení bylo dřevěné, hedvábné a zdi byly tvořeny modrou mozaikou. Zvláštní bylo to, že v každém okně bylo vidět něco jiného - poušť, hory, prales a něco co Sarah nedokázala identifikovat. Dlouho se rozhlížela po místnosti a hledala zmíněnou Anurabis, ale nikdo tam nebyl. Alespoň to si Sarah myslela. "Co je tohle za divnou zemi? Fakt doufám, že jsem se buď zbláznila nebo se mi to jen zdá."

Až poté si všimla ženy sedící u okna na zvláštní židli - pokud se tomu tak vůbec dalo říkat. Ta žena měla douhé černé vlasy, temné oči a zářivě zelené šaty. Vypadala taktéž jako Egypťanka. "Salam aleykom. Ana ismi Anurabis" promluvila mystickým hlasem, ale Sarah jí vůbec nerozuměla. Zvídavě si Sarah prohlédla a pobaveně se usmála. "Jsem Anurabis, předpokládám, že jsi mi nerozuměla." zkusila to znovu. "Sarah, teší mě" vypravila ze sebe Sarah a postoupila o krok zpět. "Mě se bát nemusíš, jsem tu proto, abych ti pomohla. Vím, že ti to všechno připadá divné, ale všechno včas pochopíš" řekla mile Anurabis.

Anurabis Sáře věnovala krásné šaty a donesla trochu jídla. Pak zmizela. Sarah zůstala uvnitř sama. Byla zvědavá a pustila se do zkoumání papyrů, které se jen tak ledabyle povalovaly na dřevěném stolku. "Zajímají tě?" ozvalo se jí náhle za zády a Sarah se vyděsila. Byl to Oronomis. "Jsou tam zaznamenané zajímavé věci." dodal. "Jaké například?" zeptala se Sarah. Odpoutala pohled od hromady papyrů a otočila se k Oronomisi.
Oronomis si Sáru chvíli prohlížel zvídavým pohledem - jakoby uvažoval, zda jí stojí za to, aby se s ní bavil nebo naopak a pak začal vyprávět. "Zajisté máš hlavu plnou otázek, ohledně toho kde jsi, jak jsi se sem dostala a hlavně proč - nemám pravdu? Tahle země nepatří do lidského světa a nemá ani žádné jméno. Je to pouze zlomek kdysi obrovské a mocné říše zvané Atlantida. Toto malé území ale patří králi jménem Rammonen. Na těch papyrech je popsána dohoda mezi třemi nejvyššími panovníky, ale také zrada a pomsta Rammonenova."
Pak se najednou otočil, jako k odchodu. "Rammonenova pomsta? Komu se mstil?Co se stalo s Atlantidou?" naléhala Sarah "Zanikla" odpověděl jí Oronomis "Počkejte, povězte mi víc" žadonila Sarah "Mám jinou práci a na tebe už někdo čeká" Sarah pohlédla ven a viděla toho protivného, neznámého Johnyho.
"Je čas, chci ti něco ukázat a zároveň podat vysvětlení a odpovědi na některé tvoje otázky" pronesl a pokynul Sarah aby ho následovala. Procházeli městem, kde byly stále tytéž domy a cesty. Sarah udivovalo, že nikde nevidí žádné obyvatele "ale co když tu nikdo není" pohlédla tázavě na Johnyho. On jakoby věděl, nač se chce zeptat "Lidé tu vážně nejsou a ti, kteří tu žijí se ukrývají. Věř mi, nechtěla by ses s nimi setkat."
Došli na okraj toho podivného města, kde stál z písku navršený kopec - tedy alespoň to tak vypadalo. Dokonce tam byla i brána - podle Sarah úplně zbytečně "Copak se dá vejít do hory?" posměšně si pomyslela Sarah, ale v tu chvíli se železná brána začala pomalu otevírat a před nimi se zjevil temný vchod. Sarah dostala strach...
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Nenapadají mě žádné otázka - Diskuze je tentokrát volná :D
Tý jo, to je super. zajímavé... Kde jsi stáhla ten egypt? Je to bomba:D