8. října 2009 v 11:11 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Takže jsem ten díl nakonec stihla :D Pěkné čtení :)
Při myšlence, že se Lauren bude muset s Markem nadobro rozloučit, se jí nahrnuly slzy do očí. Aby svoji reakci před Markem skryla, vstala a otočila se směrem k městu odkud bylo slyšet jejich pronásledovatele. "Nemůžeme se rozdělit! Můj život už nikdy nebude normální a sama nic nedokážu. Jsem podezřelá z vraždy vlastního kluka a nemám jim jak dokázat, že to není pravda. Dřív nebo později mě chytnou..A ty? Když nebudeš v mém dosahu, tak začneš zabíjet uprostřed dne klidně v přecpaném nákupním centru - myslíš si i přesto, že tě nedostanou?" řekla Lauren odhodlaně.

"Jsem silnější než vypadám, lidská zbraň mi neublíží, početní převaha mě neohrozí. Nedostanou mě. Ukryju se někde daleko od lidí, nebudu pro nikoho nebezpečný. Lidé se bojí a když o mě nebudou zprávy, přestanu je zajímat."snažil se Lauren uklidnit, když viděl, že by každou chvíli mohla opět vybuchnout. "Ty je nepřestaneš zajímat, o to se neboj" řekla chladně a přitom se snažila udržet se klidná "Nemůžeme být spolu Lauren, mohl bych ublížit i tobě. Já se o sebe vždycky nějak postarám, ale ty jsi člověk a patříš sem" odpověděl na dosud nevyslovené. "Ty to nechápeš viď?" zavzlykala Lauren. Teď už plakala. "Oni tě chytí, zavřou do laboratoře a budou zkoumat!"

Policie už byla nebezpečně blízko. Museli utéct, nebo je chytí oba a hned. Marka zarazila Laurenina myšlenka s laboratoří. I když vypadal neporazitelný, nějaké slabiny měl.. "Promluvíme si o tom později, teď musíme zmizet" zakončil rozhovor a oba se rozběhli směr město. "Jak tě napadlo, že mě budou chtít zkoumat?" zeptal se Mark ze zvědavosti. "No, dost se dívám na fantasy filmy a ty nejsi zrovna běžný exemplář" odpověděla zadýchaně Lauren a prozatím to považovala za uzavřené. Připadala si jako v jednom z těch šílených filmů vzdorujícím zdravému rozumu a logice.

"Tady jejich stopa končí. Museli se vrátit a nebo prostě zmizeli" řekl člen tajné služby a elitní policista. "Nesmysl, zmizet nemohli a kdyby se vraceli, tak bychom je potkali." odporovala mladá žena rázně. Měla vztek, že jí stále uniká předmět jejího zájmu. "No prosím madame Wilkinsová, klidně si je pronásledujte dál. Já tady ale končím. Povolám celou jednotku a zlikvidujeme ho." odpověděl uraženě. Nelíbilo se mu, jak s ním tam vědátorka vláčí sem a tam - bez výsledku.

"V žádném případě. Za prvé na to nemáte povolení Dirku a za druhé se obávám, že jsme narazili na nový druh organismu, se kterým si ani celá vaše slavná jednotka neporadí." řekla s nádechem výsměchu. "Jak to myslíte?" otázal se Dirk znepokojeně. "Při posledním útoku se mi podařilo získat vzorek jeho DNA. Vypadá jako lidská, ale je tam příliš mnoho mutací a neobvyklých kombinací. Jisté je zatím jen to, že člověk to není. K naší smůle to vypadá, že je nezranitelný - žádná známá sloučenina mu neublíží, až na jednu. Zjistila jsem, že je velmi citlivý na obyčejné stříbro. Díky tomu ho dostaneme. Ale zbývá ještě jedna otázka - co stojí za tím, že nezaútočí na tu holku?" zatímco se Wilkinsová vyžívala ve vyprávění o svém výzkumu, ostatním při jejích slovech tuhnula krev v žilách.

Skutečnost, že je mezi lidmi nějaký neznámý druh organismu, možná snad počátek nové existence, byla zdrcující. Nacházela se tu tudíž možnost, že jich je více a tím narůstalo nebezpečí. Wilkinsová, Dirk a jejich společnice vedoucí oddělení Linneswellské policie se vypravil zpět do města, kde se rozdělili. Přítomnost elitní jednotky byla nutná už jen kvůli bezpečnosti občanů. Dokonce bylo vyhlášeno zvýšené nebezpečí a lidé se báli vycházet z domů. Po tichých ulicích se rozléhaly kroky týmu vědátorů a bezpečnostní služby, mířící k jedinému cíli.

Mark a Lauren si našli jedno klidné odlehlé místo, kde by si odpočinuli. Lauren se už sotva držela na nohou. Proto ani moc neprotestovala, když jí Mark navrhl, aby se trochu prospala. V odlehlé ulici byl klid a ticho, které rušily jen zvuky aut a všeobecný hluk města, který byl neobvykle tichý. Mark tušil něco zlověstného. "Tohle je divný, ve městě se něco děje - a já v tom prsty nemám.." pomyslel si. Nedaleko od nich slyšel ozvěny kroků, které doprovázelo něco mnohem horšího - pach stříbra. Mark si rychle zakryl nos a snažil se nedýchat.

Ono se to ale přibližovalo ten pach sílil. Začaly ho silně pálit oči a cítil jak ztrácí sílu i přehled o tom, co se děje kolem. Zpoza rohu ulice se vyhrnula skupinka lidí v čele s plavovlasou vědátorkou, která se spokojeně usmívala. Její plán vyšel. "Tak přece jsme tě našli" řekl někdo. Za normálních okolností by se Mark přeměnil a všechny zabil, ale nyní to nešlo. Přišli na jeho největší slabinu, přišli na to, proti čemu se neumí bránit a dokázali vyrobit sloučeninu, která se šířila ve vzduchu. Lidé to necítili, ale Marka to dostatečně oslabilo, takže nemohl vůbec nic.
"Bylo to jednodušší než jsem si myslela" smála se Wilkinosová. "Možná jsme toho nemuseli ani tolik spotřebovat, vždyť je to malej kluk" pokračovala pobaveně. Nikdo jiný ale nic neřekl. Dirk se vystrašeně díval na bezmocného Marka, který je stejně strnule pozoroval. "Co ta holka?" zeptal se někdo při pohledu na spící Lauren "Ji nepotřebujeme. Seberte toho kluka a jedeme" řekla rázně Wilkinsová.
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
Diskuze:
1. Co s Markem udělají?
2. Jak zareaguje Lauren až zjistí, že Mark je pryč?
3. Líbil se vám díl?
1. Co s Markem udělají? - ehm...budou ho zkoumat ?
2. Jak zareaguje Lauren až zjistí, že Mark je pryč? - newim asi se rozbrečí
3. Líbil se vám díl? - jooo