Je to tak jednoduché, přihlásit se, párkrát stisknout tlačítko myši a oči vám padnou na jeden jediný odkaz. "Zrušit blog"
Správně to chápete, měla jsem obrovskou chuť to tady zabalit a odejít. Vlastně ještě teď si nejsem jistá, jestli to, co právě dělám je správné rozhodnutí. Dlouho se někde něco kupí, až se jednoho dne pohár naplní a pak stačí opravdu minimum, aby člověk vybouchnul. Právě včera mi tohle minimum stačilo k tomu, abych se rozhodla skončit s blogem, nadobro. Nechci tady nijak rozvádět oč doopravdy šlo, protože by z toho vznikly jen dohady, pomluvy a podobné odporné věci, které nesnáším. Navíc se to i vyřešilo, takže prozatím nemá cenu se k tomu vracet.
***
Netvrdím, že by mi to tu nechybělo, spíš naopak. Na druhou stranu jsem zjistila o kolik starostí méně jsem mívala, dokud jsem neměla blog. Ale to bylo taky tím, že jsem byla skoro o dva roky mladší a mnohem míň věcí chápala tak jako teď. No to je jedno (asi) jsem divná, vím že na blogu sotva budu až do důchodu, ale neumím si představit, že skončím. No, včera jsem to vnímala kapku jinak, ale..no nic už. Heh...mých myšlenkových pochodů si raději taky nevšímat - nemá to hlavu ani patu.
***
Už mi to vážně asi leze na mozek. Jsem protivná, výbušná, věčně s něčím nespokojená..a sere mě to! Takže si dalších podobných výstřelek raději nevšímejte. A tady zatím taky nekončím...