close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více



Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých článků zde možná narazíte na nějakého potulného zombíka, který vám bude chtít sežrat mozek.
Přeji příjemné umírání.
Vaše Loree (23.1.2013)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

25. díl - Všechno nebo nic, nechci žít jen napůl...

22. února 2010 v 16:43 | Loreena.Rose(Webmaster) |  Nevermore
Tak a je to tady. Poslední díl komixu Nevermore..ukončuji ho krásným číslem 25 a navíc je tento díl přibližně třikrát delší než všechny ostatní. Ukončení které jsem zvolila někoho možná překvapí a někoho ne. Ještě než začnete číst, tak bych ráda podotkla, že tento komix jsem odstartovala přesně ve stejný den před rokem (tj. 22.2.2009) Díl jsem měla už asi týden napsaný, ale pak mě napadlo ukončit v den začátku :D Tak proto jej zveřejňuji až dnes.
Konec kecání..Pěkné čtení NAPOSLED ;)



Erikovi klesala víčka, písmenka viděl rozmazaně. Líně otočil hlavu a pohlédl na hodiny, bylo teprve půl deváté. Zaklapl knihu a uložil ji zpátky na poličku. "Jak dlouho ještě...? Kolikrát ještě budu mít šanci si něco přečíst?" zamumlal potichu při pomyšlení na hroznou skutečnost a na to co jej teprve čeká. Znovu pohlédl na hodiny a ujistil se. Vytáhl mobil z kapsy a znovu vytočil číslo Nathalie. "Prosím..vezmi to.." pomyslel si toužebně.
O několik bloků dál zazvnonil mobil Nathalie. Jen se s jakousi lhostejností podívala na displej a znovu stiskla tlačítko ukončení hovoru.
Město postupně utichalo.. lidé se uchýlili do svých domovů a trávili poklidný večer s rodinami, zatímco Nathalie a Erik jen hloupě zírali před sebe a marně přemýšleli, co se vlastně stalo...proč se od sebe tolik odcizili. Přesto je oba naplňoval stesk po tom druhém, ale odvaha chyběla...a ani jeden si to nedokázal přiznat.
Erik naštvaně zahodil mobil pod postel. "Tak fajn!" křikl naštvaně. Prvotní vztek, ale téměř okamžitě vyprchal. Nedokázal se na Nathalii zlobit, nešlo to...na to ji příliš miloval. Nathalie pro něj moc znamenala, byla pro něj oporou když mu bylo nejhůř, stala se téměř jeho součástí... Erik si to uvědomoval, ale nevěděl jak jí dokázat, že je pro něj stále důležitá i když je tu mezi nimi Monica..
"Monica! Vždycky všechno krásné zkazí. Kdyby se k ní alespoň tolik neměl! Jak mám vědět, kdo je pro něj důležitější?" uvažovala Nathalie, zatímco jí na stole vibroval mobil. Erik volal celé odpoledne. "Ne, nebudu mu to brát..ať si volá" zařekla se, ale přitom se pokaždé ohlédla, aby se ujistila, že jí opravdu volá on. "Sakra!" ulevila si. "Možná jsem blbá, ale co.." pomyslela si a vzala do ruky mobil, který právě přestal zvonit.
"Tohle je tak strašně ubíjející, ten pocit prázdnoty. Kolem mě je tolik lidí, ale přesto se cítím sám. Když něco říkám, nikdo mi nerozumí. Jako bych mluvil cizím jazykem. Bojím se toho co bylo, všeho kolem sebe a hlavně toho co má přijít. Co když to doposud byl jen začátek? Rád bych vrátil čas..." přemýšlel Erik a v hlavě mu zněla pořád ta stejná písnička...
Laß mich geh´n (nech mě jít)
Was willst du noch? (co ještě chceš?)
Willst du menie Tage zählen (chceš počítat mé dny?)
Warum mußt du mich mit meiner Sehnsucht quälen? (proč mě musíš s mými touhami trápit?)
Deine Hölle brennt in mir (tvé peklo hoří uvnitř mě)
Du bist mein Überlebenselexier (ty jsi můj elixír k přežití)
Ich bin zerrissen (jsem rozervaný...)
"Už dost! Tohle dál nevydržím!!" řval hlas uvnitř něj. Byl tak sám...Nathalie ani Alex tu nebyli. A nikdo, nikdo mu nemůže pomoci nést to břímě temnoty...
Uběhlo pár dní. Erik odmítal chodit do školy, vůbec nevycházel ven. Jeho máma byla na služební cestě a on osaměl úplně. Mobil, na kterém byl zdlouhavý seznam nepřijatých hovorů se stále válel v prachu pod postelí a Erik je tupě zíral do stropu. Některým ale jeho nevysvětlitelná nepřítomnost už začínala být podezřelá.
"Ahoj Jaspere. Čekáš na Alexe?" zavolala Nathalie a doběhla k němu. "Jo,jasně" řekl Jasper trochu nejistě. Ještě si na jejich veřejné tajemství nezvykl. "Nevíš něco o Erikovi? Dlouho jsem ho neviděla..telefony nezvedá a u něj doma taky nikdo neotvírá. Mám takovej blbej pocit, že si něco udělal...a byla by to jen moje vina.." řekla zoufale Nathalie a pozorovala jak se klidný výraz Jaspera mění na znepokojený.
Jasper už chtěl něco říct, když vtom dorazil Alex, který je zaslechl. "Co je s Erikem?!?" vybafl na ni okamžitě. "Já..já nevím. Myslela jsem.." zakoktala se Nathalie "..že budu vědět něco já?" doplnil ji Alex. "Ne, když jsem ho naposledy viděl, tak jsme se pohádali." povzdechl si Alex a na pár minut nastalo ticho. "No, neměli bychom to tak nechat. Tohle se mi vůbec nezamlouvá" ozval se Jasper a tvářil se opravdu vážně, což u něj bylo snad poprvé.
"Erik se poslední dobou choval vážně podivně. Ráda bych věděla, co se mu honí hlavou...jako by něco skrýval a nechtěl to nikomu říct, něco co ho vnitřně ubíjí…" začala nahlas uvažovat Nathalie a potvrdila tak to co si myslel Alex už dávno. "Nathalie.." začal. "Možná jsem..možná jsem ho neměla tolik odmítat! Měla jsem mu ten mobil vzít. Já..chovala jsem se jako žárlivá hysterka...bála jsem se, že mi ho Monica vezme, ale takhle jsem ho ztratila sama.." rozplakala se Nathalie "No tak, kliid, uklidni se, nemůžeš za to, i já jsem to pohnojil. Pojď půjdeme do třídy a po škole za ním zajdeme" snažil se ji konejšit Alex.
Ten den Alex vůbec nevnímal co se v hodinách probírá. Jeho myšlenky směřovaly k Erikovi. V uších mu zněly jeho slova když spolu mluvili naposledy "Co kdyby ses přestal chovat jako dítě kterému vzali hračku..?" Erik byl naštvaný, chtěl Jasperovi pomoct a Alexovi taky. "...a měl pravdu. Soustředil jsem se jen na to, jak budu vypadat před ostatními a nevšiml si, že ho něco trápí..že je to on, kdo potřebuje pomoct." přiznal si Alex rozhodnutý Erika vyhledat a omluvit se mu, pokud to ještě půjde.
"Díky tati" řekl Erik radostně a zavěsil. Jeho otec mu k narozeninám nechal dovézt nové auto až z Austrálie. "Konečně nebudeš muset chodit do školy pěšky" připoměl mu otec aniž by věděl, jak málo je to reálné. Erik mu ale nechtěl kazit radost, rozhodl se, že nikomu neřekne jak to doopravdy je s jeho zrakem. Stačilo, že to ví Monica. "Co takhle jít vyzkoušet nové autíčko?" napadlo Erika když si z okna prohlížel červeného nablýskaného mustanga.
Nasedl do auta a fascinovaně o všechno prohlížel. Bylo nové..dokonce ještě vonělo obchodem..a bylo tak krásné. Erik zavřel dveře, vsunul klíček do zapalování a nastartoval. Auto jen pokojně zavrnělo. "Je úžasné!" pomyslel si Erik a spokojeně stiskl spojku. Za volantem seděl naposledy v Austrálii přibližně před dvěma lety, když s klukama podobné auto ukradli. "To byly časy.." zavzpomínal Erik na doby kdy se svojí partou řádili po Brisbane. Projížděl ulice San Francisca, když ve zpětném zrcátku zahlédl povědomou tvář. Srdce mu šťastně poskočilo - Monica!
Zastavil a zavolal na ni. Monica v první chvíli nemohla uvěřit koho vidí. I ona si už dělala starosti s tím, co se děje. "Co to...? Eriku?" vysoukala ze sebe a nevěřícně zírala střídavě na něj a na auto. "Co tak zíráš? To jsi v životě neviděla auto?? Vždyť ty máš přímo posche" zasmál se Erik a vystoupil.
"Počkej, chceš říct, že to je tvoje?" zeptala se Monica a rukou ukazovala na auto. "To je dárek k narozeninám od táty. Nechal mi ho dovézt z Brisbane." vysvětlil Erik "Páni! Tak to čumím..Je..nádherné!" zhodnotila situaci a prohlížela si auto. "Chceš svézt?" nabídl Erik a šel jí galantně otevřít dveře na místě spolujezdce. "No jasně!" nadšeně souhlasila Monica a ještě ho silně objala.
Rozjeli se do ulic velkoměsta. Erik se po dlouhé době zase cítil k něčemu užitečný a s Monicou mu bylo dobře. Při vzpomínce na Nathalii nebo Alexe ho ale vždy zabolelo u srdce a jejich rozhovor utichl. Monica si toho samozřejmě všimla a nakonec se odhodlala zeptat. "Eriku co se děje? Ty dny co jsi nebyl ve škole..měla jsem strach, že se ti něco stalo a určitě jsem nebyla jediná." začala trochu nejistě. "Nechci o tom mluvit" uzavřel stroze.
"Dobře, pokud nechceš nic mi říkat nemusíš, ale neměl by sis to nechávat pro sebe" řekla rezignovaně. "Na co narážíš? Nepotřebuju aby mě každej litoval!" vyjel na ni Erik, protože mu přesně došlo o čem mluví. "Támhle bydlím, zastav mi, prosím." požádala Monica trochu posmutněle. "Díky za projížďku, bylo to moc fajn" pousmála se. "Promiň, že jsem tak vyjel" omluvil se Erik. Pak se k ní nahnul a políbil ji. "Pořád tě miluju.." pošeptal a odvrátil se od ní. "Neměl bych se tu dlouho zdržovat, je tu zákaz stání" podotkl jakoby mimochodem a Monica vystoupila.
Jakmile Monica zabouchla dveře, dupnul na plyn a v okamžiku byl pryč. Věděl, že to co právě udělal je naprostá pitomost, ale nedokázal se už dál držet zpátky. Od první chvíle věděl, že ona je ta jediná a nikdo ji nemůže nahradit. Druhá část jeho duše ale sténala pro Nathalii. Jeho rozhodnutí ale bylo jiné "nemůžu ničit život ani jedné!"
Erik byl bezradný. "Na co si to zase hraju?!? Tohle přece nemá cenu..takový život nemá cenu. Alex je na mě naštvaný, Nathalie se mnou nemluví a Monica..i jí jsem už nadělal dost problémů. Za nějakou dobu opět oslepnu, upadnu v zapomění všech a tentokrát už nezůstane nikdo, kdo by mě držel při životě...Všechno nebo nic, nechci žít jen napůl!" přehrávalo se Erikovi hlavou stále dokola. Zapnul rádio, ze kterého se začala opět ozývat jeho oblíbená písnička. Sešlápl pedál plynu naplno, rozjel se směrem Golden Gate, nejkrásnější most na světě, podle jeho mínění a přestal vnímat okolí.
Po chvíli už rychlost auta převyšovala nejvyšší povolený limit a Erik se řítil ulicemi. Dostal se až na Golden Gate, kde ho probral zvuk toubících aut. Něco se tam dělo a auta se pohybovala velmi pomalu. Na zpomalení ale už nebyl čas. Dupnul na brzdu a vybočil do protisměru aby nenaboural pomalu se posunující auto. Před ním se ale objevil obrovský náklaďák - už nebylo kam uhnout. Erik pustil volant a pevně zavřel oči. Ucítil obrovský náraz, při kterém vystřelily airbagy a pak se i s autem vznesl do vzduchu...
Další den se San Francisco probudilo do překrásného, slunečného rána. Všem obyvatelům ale postupně tuhle krev v žilách, jak pustili rádio, televizi nebo pročítali ranní tisk. Na město padla pochmurná nálada...
Byla sobota a Nathalie ještě spala, když jí do pokoje vtrhl bratr. "Nathalie! Dělej vstávej!" křikl a odběhl někam. "Dennisi, já tě zabiju..je sobota.." zamrmlala Nathalie a znovu usnula. "Dělej vstávej! A pusť si televizi..tohle je-" nedořekl a zakopl o stoličku v chodbě. "Bože, to je debil.." pomyslela si Nathalie a vzdala to.
Ve stejnou chvíli v parku narazil nic netušící Alex na Monicu. "Zase se setkáváme v parku?" napadlo ho. "Co se…" začal, ale když si všimnul jejího výrazu, ztichl. "Tohle bude zlý.."
Monica se sesunula opodál na lavičku a podala nechápajícímu Alexovi útržek z novin...
"Erik.." bylo jediné na co se zmohl.
Bylo zvláštní, jak dva lidé, kteří se normálně nemohli vystát byli náhle rádi za společnost toho druhého. Ve chvíli, kdy byli oba na dně..bezmocní a nešťastní ze ztráty blízkého člověka...V okamžiku, kdy jejich srdce naplňovala prázdnota a stesk..dokázali k sobě najít cestu.
"Nathalie vylez konečně z té postele!" naléhal Dennis, který se konečně vyhrabal ze změti oblečení, které ho zasypalo po pádu v chodbě. "Co se děje tak důležitého, že mě musíš budit v sobotu takhle brzo?" zasténala Nathalie a rozespale se usadila k televizi.
"Třetí kanál..tam zprávy teprve začínají" doplnil ji Dennis a usadil se u dveří, dál od sestry. "Dobré ráno, přinášíme vám smutnou zprávu ze San Francisca. Včera v podvečer se na známém mostě Golden Gate stala tragická nehoda." říkal moderátor zpráv a Nathalii zamrazilo, měla neblahé tušení.. "Mladík v červeném mustangu, který jel nepřiměřenou rychlostí se čelně srazil s nákladním autem. Červený mustang poté přelétl zábradlí a skončil ve vodě. Téměř 18-ti letý řidič Erik Walker nehodu nepřežil. Jeho tělo vyprostili hasiči z vody až v pozdních hodinách. 6 lidí je v kritickém stavu v nemocnici.." pokračoval moderátor, ale dál už Nathalie nebyla schopná poslouchat.
Nathalie tomu odmítala uvěřit, nebyla schopná tuto zprávu přijmout. Z jejích úst se vydral jakýsi až nelidský výkřik. Pocit, že už nikdy nebudete moci napravit své chyby, že jste ztratili toho, kdo vám byl nejdražší, ji svíral a nedával šanci dýchat. Veškerá naděje zmizela tak náhle, jako když někdo luskne prsty a zůstala jen prázdnota, temná a mrazivá...
"Je kruté že nám osud bere ty, které nejvíce milujeme, mnohdy dřív než přijde jejich pravý čas. Se smrtí někoho blízkého se těžko vyrovnává, pravda je spíše taková, že se s takovou skutečností ani nedokážeme smířit úplně. Mnozí se nás snaží konejšit slovy "To přebolí, chce to čas..." nemají ale pravdu. Čas takovou bolest nevyléčí a nedokážeme ani zapomenout..časem bolest jen otupí, ale navždycky zůstane v nás. Jediné co můžeme, je zachovat si v paměti ty o které jsme přišli. Vzpomínat na ty krásné chvíle, které jsme s nimi prožili a tak s námi budou pořád..už navždy."

THE END
Tímto uzavírám komixovou etapu "nevermore" a jak už to tak bývá, jako autorka mám několik slov na závěr. Už si přesně nevzpomínám při jaké příležitosti mě tento komix napadl. Dala jsem mu symbolický název - ano symbolický (na vysvětlení - hlavní postava přišla o zrak a nezvládá se s tím vyrovnat, ztrácí chuť k životu, který pro něj nemá smysl, což jen podpírá fakt, že už nikdy nic nebude jako dřív..), v překladu slovo znamená "už nikdy více" a jeho autorem je Edgar Alan Poe, který ho použil ve své povídce Havran.(nikde jinde jsem se se slovem nevermore nesetkala a moc se nepoužívá). Jeho díla jsou pochmurná až drastická a tudíž ani slovo nemá optimistický podtext, stejně jako komix. Děj komixu byl smutný a možná i trochu depresivní. Možná si někdo z vás představoval happyend, ale popravdě - už od začátku jsem věděla, že u tohoto komixu nemůže být úplný happyend. Rozhodla jsem se tedy pro tragické ukončení.
Do tohoto komixu jsem také dala velkou část sebe, troufám si říci, že Nevermore je hodně ovlivněný mými pocity a mnou, víc než jiný komix mé tvorby. Nikdo mě ale nezná tak dobře, aby věděl kolik jsem toho ze sebe do komixu dala. Rozhodně ale nelituji a mohu jen doufat, že se vám alespoň trochu líbil.

Nyní budu moc ráda, když se ke komixu jako takovému případně k závěru vyjádříte v komentářích :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám komix Nevermore?

Ano, je skvělý
Jde to
Ne, je to hrůza

Komentáře

1 Tawni Tawni | Web | 22. února 2010 v 16:57 | Reagovat

To bylo ... nádherný ♥ *smrk*

2 Hannyra Hannyra | Web | 22. února 2010 v 16:59 | Reagovat

To bylo nádherné a já se tu snad rozbrečím! Krásně jsi to popsala a ty poslední věty jsou pravdivé, ale jen ten, kdo to opravdu zažil, pochopil.

3 >Kessy >Kessy | Web | 22. února 2010 v 17:12 | Reagovat

úžasný komix, překrásný, naprosto fantastický, vyráží mi dech, bere slova z úst. Opravdu před tebou smekám, kéž by někdy i mé komixi byli alespoň z poloviny tak krásné jako ty tvoje. Jsi vážně jednička.

4 teemi teemi | Web | 22. února 2010 v 17:42 | Reagovat

Bože. To je nádherné. Škoda že to nepřežil...:(

5 Scattah SB Scattah SB | Web | 22. února 2010 v 17:48 | Reagovat

krásny diel...fakt nádherný x))

6 Ghastly-SB Ghastly-SB | Web | 22. února 2010 v 17:57 | Reagovat

Tak tomu se říká důstojné zakončení :-) Moc krásný komix :-))JSi úžasná!! :-)

7 Lowiska Lowiska | Web | 22. února 2010 v 18:05 | Reagovat

Tenhle komentář píšu se zamlženýma očima. Dostalo mě to. Nemáš ani ponětí, kolik asociací, momentů a konkrétních situací jsem v tom viděla. Já jen "tuším" co všechno tam pocházelo z tebe, z tvého nitra, z tvé bolesti, z tvého smutku. Děsí mě představa, že by toho mohlo být až tolik. Nemám slov, vážně nevím co na tohle už říct dalšího, bylo to dokonale nádherně smutné... klaním se před tebou a tvým uměním. Jen doufám, že to všichni, co mají podobné problémy a pocity nebudou řešit jako Erik. Už končím, došly mi kapesníky...........................

8 Rodaw♥♥♥ Rodaw♥♥♥ | Web | 22. února 2010 v 18:09 | Reagovat

Dokonalé.. Páni, rok, to uje strašně dlouho, jak to tak rychle běží... Komisk to byl nádhrený, mně osobně by vbec nevadilo kdyby jsi udělal atřeba jetšě druhou sérii, což by ale stejně po tomhle konci ani nešlo... Dostalo mě to, klobouk dolů.

9 Cindy SB Cindy SB | Web | 22. února 2010 v 18:24 | Reagovat

Smutné zakončení hodné tohoto komixu...
Nevermore mi velice přirostl k srdci a myslím, že lepší konec to mýt už nemohlo.

10 Limi Limi | Web | 22. února 2010 v 20:12 | Reagovat

Tys mě normálně rozbrečela :'o( ..Konec..užasný ..je mi líto hlavně Nath ..nikdo se s nim nemohl rozloučit,ale hlavně ona,by se trápila,že s nim aspon ty poslední dny nemohla být ..:o(..ale bylo to krásný :)

11 Verrone Verrone | Web | 22. února 2010 v 20:17 | Reagovat

Smutný, ale nádherný konec tohtoto komixu. Myslím si, že sis s ním dala velkou práci. Velmis e ti povedl. Jasně, že mě mrzí, že komix končí smutně, ale tušila jsem to. Aby končil šťastně musela bys dotoho zamotat i kouzla :D Tento komix se mi líbil a nelituji, že jsem ho četla. Těším se na další tvé komixi, ať s dobrým nebo špatným koncem.

12 Caramelle Caramelle | 22. února 2010 v 21:50 | Reagovat

pěkně jsem si pobrečela ... ale krásný komix!

13 Limej-sb Limej-sb | Web | 22. února 2010 v 22:54 | Reagovat

Ten eric je vol..ja by som ho nechcela ani zadarmo xD Proste sa stale lutoval,mal potrebu zachranovat ostatnych..truhlik...a chuda Natali, teraz bude mat vycitky do konca zivota ze nu nezdvihla...proste bol to sebec :D naozaj dobry koniec :) moc moc pekny, vidno, ze si sa na nom natrapila :) uzasne texty, fotky :) Tento komix som mala rada a patril medzi moje oblubene :)a gratulujem k ukonceniu :)

14 TCS - kitty ... Sbéébnko TCS - kitty ... Sbéébnko | Web | 23. února 2010 v 6:39 | Reagovat

je to dobré,máš dobr měto na focené tohle nikdy nepochopím jak se to děla ... :-( ... jinak mocky pkěné ... :-)

15 TCS - kitty ... Sbéébnko TCS - kitty ... Sbéébnko | Web | 23. února 2010 v 6:39 | Reagovat

promin oprava - Dobré, město, pěkné

16 K - SB K - SB | Web | 23. února 2010 v 12:21 | Reagovat

Rozhodně nečekaný konec. Bylo to krásné, smutné. Pořád jsem čekala, že se nakonec stane něco, co Erika přivede zpátky, čekala jsem Happy End. Moc mě mrzí, že umřel zrovna Erik po tom všem, co si vytrpěl. Každopádně mi tenhle komix bude moc chybět.

17 Takarina Takarina | Web | 23. února 2010 v 14:11 | Reagovat

nevím ale ten konec(nechci tě urazit(mi přišel takový jak bych to řekla-rychlý nerozhodný

18 Sims-ka Sims-ka | Web | 23. února 2010 v 16:16 | Reagovat

Pěkný dílek =)

19 Míca Míca | Web | 23. února 2010 v 16:40 | Reagovat

Nevermore byl můj nejoblíbenější komix, co teď mám číst? Ale poslední díl je velmi povedený.

20 !vňulka SB ♥ !vňulka SB ♥ | Web | 23. února 2010 v 17:36 | Reagovat

Je to fakt super!achjooo už končíí :(::(

21 Nikusa (and Zuzika) SB Nikusa (and Zuzika) SB | Web | 24. února 2010 v 20:13 | Reagovat

bol to úžasný komix , vždy som ho rada čítala . Popravde ma mrzí tragický koniec ale zrejme sa hodil najviac. Proste úplne úžasný komix s úžasným koncom :-)

22 Takarina Takarina | Web | 25. února 2010 v 17:16 | Reagovat

po několikáte tohle čtu po několikáte se dívám na komentáře......a po několikáté jsem si konečne uvědomila a pochopila to.....ale jinak je  to krásné

23 Dadusha,SB Dadusha,SB | Web | 3. března 2010 v 15:54 | Reagovat

Nádherný záver..tragický, to áno, ale výborne napísané. Smrk!!

24 Micia-Afinka =-) Micia-Afinka =-) | Web | 8. března 2010 v 22:34 | Reagovat

ano smutně zakončené ale tento komix se mi velmi líbil =)

25 *Miss-Randy* - SB *Miss-Randy* - SB | Web | 14. března 2010 v 11:15 | Reagovat

skončilo to smutně, ale vlastně přirozeně. když člověk přijde o nějaký smysl a zůstanou mu krásně vzpomínky na to co bylo, je to dost dopbrý důvod...

26 Kerstin Kerstin | E-mail | 6. prosince 2010 v 13:44 | Reagovat

Četla jsem už hodně komixu ale ani jeden mě tak nedostal jako tenhle. Tolik emocí v tom bylo.. láska, neštěstí, smutek, hněv..Bylo tam všechno a přiznám se, prvni přiběh u ktereho mi vyskočily slzy. Klobouk dolu, krásně si to napsala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama