22. června 2010 v 0:33 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
No, tak myslím, že jsem se zase překonala ve slibování a nesplnění, že? :) Předpokládám, že za další "smysluplný" článek o tom co bude nebo nebude byste mě asi ukamenovali, takže dost keců - mám pro vás KONEČNĚ komix (jak jsem slibovala Ztracené Duše) a doufám, že se vám bude aspoň kapánek líbit :)
Pěkné čtení ;)
Kdyby si někdo chtěl připomenout minulý díl..
KLIK
Max a Nelly tiše procházeli temnými ulicemi. Když došli do lépe osvětlené městské části, Max se zničehonic zastavil. Chvíli zaraženě koukal na Nelly, která si toho všimla a otočila se na něj. "Co je?" zeptala se ho s lehce nechápavým výrazem. "Kam to jdeme..?" konečně zareagoval Max a ustrašeně ustoupil o krok zpět. Byli jen pár metrů od domku, ve kterém bydlel Sam. Nelly ho ještě chviličku pozorovala a pak jí došlo nad čím asi uvažuje. "Jo táák..neboj se, nic neví. A myslím, že by ses měl trochu vyspat a promyslet si nějakou výmluvu než půjdeš domů, já vím, že tě hledají, ale do rána to počká. Tak pojď." Pobídla ho, když nejevil žádné známky pohybu.
Max velmi neochotně prošel dveřmi jednoho z těch krásných domků. Už mezi dveřmi ale cítil, že tu něco nehraje. Z předsíňky se na něj linula jakási nepříjemná vůně..tedy spíš zápach dlouho nevětraných prostor a prachu. Trochu nakrčil nos, ale nic neříkal, nebylo by to vhodné vzhledem k tomu, že ho Nelly vytáhla z té díry.
"No nestůj tak mezi těma dveřma a jdi dál, ráda bych zavřela, když dovolíš." Ušklíbla se a postrčila Maxe dál do předsíňky. "Toho nepořádku si nevšímej, zrovna se stěhujeme...a předchozí majitelé tady...no, dlouho tu nikdo nebydlel." Max jen přikývl a ustoupil jí z cesty. "Nevadí, že mě sem jen tak přivedeš?" zeptal se opatrně, bylo mu jasné, že jeho máma by určitě neměla radost, kdyby přišel domů uprostřed noci a ještě k tomu s holkou. "Buď v klidu, jsem tu sama." Usmála se a zamknula dveře.

Rázně vykročila do vedlejší mistnosti, přičemž otočila vypínačem. Max ji poslušně následoval a málem do ní vrazil, když se prudce zastavila. "Co ty tu...?" vydechla překvapeně a zírala na zaprášenou barovou židličku na které si spokojeně seděl nezvaný host. Několik sekund na Justina zaraženě zírala a potom se rychle ohlédla k Maxovi. "Říkala jsi, že seš tady sama" promluvil trochu nejistě Max, což Nelly vyděsilo ještě víc. "Ty ho vidíš..?!?" vyjekla dřív než si stačila uvědomit co říká. Max jen pozvedl obočí a přikývl. "Proč bych toho kluka neměl vidět?" pomyslel si.

"Jak si to sakra představuješ sem jen tak přijít?!?"vřískla Nelly a mávala kolem sebe rukama, až musel Max uhýbat, aby nedostal ránu pěstí. Justin malý okamžik zíral na Maxe stejně překvapeně jako Nelly, ale pak se vzpamatoval. "Nejdřív děláš chytrýho a necháš všechno na mě a pak přijdeš? Copak způsobilo tu změnu? Já měla pocit že se se mnou nebavíš." Neúprosně rýpala Nelly a Justin začínal mít strach, že se přestane kontrolovat úplně a Max tak zjistí co jsou zač.

"Celou dobu mě komanduješ, že porušuju pravidla a pak se tu jen tak zjevíš před Maxem jakoby nic?!" dál vřískala Nelly. Vtom se Justina bleskově rozběhl k ní a rukou jí zakryl ústa. "Dost!" sykl. Justinův pohyb byl tak rychlý a nečekaný, že se Max ve snaze uhnout mu z cesty zapotácel a zakopl přitom o bednu s nějakými předměty. "Jsi v pohodě Maxi?" obrátil se k němu Justin. "Jo, jen jsem se trochu praštil" opáčil a rukou si mnul naraženou čelist. "Někde se tu natáhni a zkus se trochu vyspat" dodal Justin a obrátil svoji pozornost k Nelly. "A my dva si musíme promluvit - hned."

"Jane..já už vážně nevím co dál, je pryč už 3 dny." Stěžovala si Christine kamarádce do telefonu. "Neboj se, oni ho najdou, přece nezmizel." Snažila se ji uklidnit Jane. "Co když se mu něco stalo?! Nikdy si to neodpustím.." Christine neměla chuť dál poslouchat konejšivé řeči své kamarádky a tak raději zavěsila, odložila handsfree a dál se věnovala řízení. Její pohled padl na ulici, obvykle plnou lidí, dnes tam šel ale jen jediný člověk.

Max klidně šel směrem domů a přemýšlel jak svoji nepřítomnost vysvětlí mámě. Hlavou se mu honily různé myšlenky. "Kam oba zmizeli?" nechápal nepřítomnost Justina a Nelly, kteří ráno v domě nebyli. Proto se raději rozhodl jít domů, dřív něž ho objeví Sam. Najednou se ozvalo hlasité zaskřípění brzd. Christine skoro smykem zastavila přímo uprostřed křižovatky. Nemohla uvěřit tomu co vidí. Tolik si přála najít svého syna, že ho v posledních dnech viděla téměř všude, ale vždy to byla jen pouhá představa. Hbitě vyběhla z auta přímo k Maxovi. "MAXI!!!" vykřikla aby si jí všimnul.

Dřív než se z toho nenadálého zmatku stačil vzpamatovat, visela mu máma kolem krku a pevně ho objímala. Mísily se v ní pocity neuvěřitelného štěstí a zároveň vzteku. Měla chuť seřvat ho jako malé dítě, které neposlechlo, ale zároveň byla ráda, že je Max v pořádku, živý a zdravý..a hlavně zase s ní. "Tolik jsem se o tebe bála. Kdes byl prosímtě?" zahrnula ho otázkami a sotva neumačkala v objetí. "Mami..všechno ti vysvětlím, ale pusť mě prosím, nemůžu dýchat..A stojíš uprostřed křižovatky." Dodal a doufal, že si konečně uvědomí, že ty auta troubí na ni a nespokojení řidiči spěchající co práce křičí nepěkné nadávky směrem k nim.

Další den se Max rozhodl jít do školy o něco dřív, aby unikl všetečným otázkám mámy a taky aby se v šatně náhodou nepotkal se Samem a jeho partou. Doufal, že ani ve třídě ještě nikdo nebude, ale opak byl pravdou. K jeho překvapení tam byli Justin s Nelly a něčemu se tiše smáli. Vypadali jako čerstvě zamilovaný pár, nikde ani stopy po předchozí hádce, kdy se Nelly na Justina dívala pohledem vraha. "Oni spolu chodí..?" zeptal se Max sám sebe a kdesi uvnitř cítil jakési zklamání a prázdno.
…….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
Diskuze:
(jen se do mě pořádně obujte :D přijímám jakoukoliv slušnou kritiku. Je to můj první díl komixu po X měsících, tak jen doufám, že se to dá zkousnout)
Ták hele, je vidět, že sis mezi jednotlivými foceními dala velkou pauzu, tak trochu je vidět i nejistota, jako bys už pomalu nevěděla, jak se to dělá. Ale do toho se dostaneš, je to jako jízda na kole, tohle se prostě nezapomíná. Kulisy jsou moc pěkné, dala sis na nich záležet, stejně jako předtím. I simíci jsou takřka stejní. Jediné, co vidím za změnu, je odlišná úprava fotek od předchozích dílů. Nevadí to, jen že je to dost vidět, hlavně když si připomeneš (jako já:D) předchozí díl a hned jdeš na tento. Vidíš prostě rozdíl:)
Ále dost už kritiky, teď zase chvála:D Děj má spád, začíná pomalu nabírat na obrátkách. Chudák malý zamilovaný Max. By mě zajímalo, jak z tohohle vybruslíš:D Nebo to snad plánuješ ještě víc zamotat? To snad už ani nejde:D:D
Těším se na další díííl:)