16. března 2011 v 20:28 | Loreena.Rose(Webmaster)
|
Po opravdu dlouhé době mám pro vás nový díl nové série komixu Silence of Mortality. Někteří z vás se minule vyjádřili ohledně "rychlého ukončení první série" Věřte nebo ne, úplně prvotní úmysl byl komix utnout právě v nějaké nedořešené chvíli, pak jsem se od toho odtrhla a vymýšlela pokračování, ale když jsem pokračovat mohla, zjistila jsem, že nemám ani kulisy ani hlavní postavu Marka :D (i přes moji obrovskou snahu o obnovu této postavy, se mi nepodařilo ho vytvořit totožného, takže asi tak. To abych předešla případným nejasnostem ;))
A teď už zbývá jenom popřát vám pěkné čtení :)
Jen co odeznělo třísknutí dveří, nahrnuly se Anabelle do očí slzy vzteku. Opřela se o dveře a rukou si setřela vlhké tváře. Hned nato vyrazila ke stolu a znovu vytáhla fotku pohledného blonďáka. Pečlivě ji zkoumala, snažila se najít cokoliv, co by ji zavedlo k nějakému vysvětlení. "Přece tu něco musí být!" pomyslela si. A bylo! Vtom do pokoje přišel Oliver. Anabelle sebou trhla a rychle schovala fotku pod klávesnici počítače. "Klepání ti nic neříká?" vyprskla na otce. "Bell, chovej se slušně." Řekl jakoby mimochodem, znovu se hádat nepřišel. "Chtěl jsem se omluvit za to jak jsem na tebe dole vyjel, nezasloužíš si to. Ale nechci aby ses takovými věcmi zabývala." Anabelle neodpovídala a tak Oliver naznal, že to asi bude chtít trochu času a odešel.

"Nestarej se o takové věci" ale pro Anabelle spíš znamenalo "Musím to zjistit" takže zapnula počítat a poslala email Victorii a hned poté Jimovi. Ráno na ni Jim čekal u domu. "Můžeš mi vysvětlit co měl znamenat ten meil? Zítra před školou pohotovost? To nechápu." Vyhrkl na ni zmateně ještě dřív než stihla říct ahoj. "Včera jsem se pohádala s tátou, nechce mi nic říct o mámě. A když jsem mu řekla o té fotografii, strašně se naštval. Myslím, že za tím je víc než jen smutná vzpomínka. Musím vědět kdo to je.." Začala Anabelle. "A nemyslíš, že si pod tím jen představuješ něco velkýho, zatímco ta fotka je jen jednou z mnoha vzpomínek tvé mámy a tvůj táta o tom nechce mluvit, protože se mu tím vybavují vzpomínky na ni?" vyslovil otázku, která Anabelle probíhala myslí stejně tak jako ta fotografie.

Mezitím došli ke škole, kde se měli sejít ještě s Victorií. "No ale podívej se, něco jsem tu našla, jen to nejde moc dobře přečíst." Ukázala Jimovi malinký nápis na zadní straně. Jimmy se upřemě zadíval na zmačkanou fotku a snažil se rozluštit už téměř nečitelná písmenka. "Je tu rok 1991..Linneswell" zamumlal "1991? To by odpovídalo. Co ten zbytek?" nedočkavě doléhala Bell. Ve stejnou chvíli kolem nich někdo procházel, černovlasý kluk z vyššího ročníku zaslechl Anabelliny slova a okamžitě se mu něco vybavilo. Zastavil se poblíž dvojice a předstíral, že píše sms, aby mohl naslouchat jejich hovoru.

"Zdar lidi, o co gou?" přerušila je Victorie. "Čau Viki, mrkni na to..dokážeš to přečíst?" Anabelle jí podala obrázek. Victorie byla známá svým talentem číst staré texty, její otec pracoval v archivu a ona si za ním jako malá chodívala hrát. "Ukaž…Mark Eerie, Linneswell 1991" prohlásila Victorie ani ne půl minuty poté co se jí fotografie dostala do rukou. "Jsi geniální" prohlásila Anabelle. "Máš dneska odpoledne čas? Potřebovala bych zjistit o koho jde, myslíš, že by něco mohlo být v těch spisech co máte doma?" Victorie se na chvíli zamyslela a potom přikývla. "Sejdeme se na zastávce po škole." Nato se všichni tři odebrali do třídy, protože zvonek hlásil začátek vyučování.

Anabelle jako obvykle nestíhala, školní šatna už byla prázdná ale ona měla problém se zavřením přeplněné skříňky. S nadáváním se jí to nakonec podařilo a ona se vyřítila z budovy jako tornádo. Ve dveřích samozřejmě málem smetla nějakého staršího studenta. On byl zahloubaný do svých myšlenek, tak si jí pochopitelně nevšiml do chvíle kdy hlasitě vyjekla "Pozor!!" a snažila se mu vyhnout. Až neuvěřitelně rychle zareagoval a ustoupil jí z cesty. Jejich pohledy se na okamžik setkaly.

Oba udělali dva kroky vpřed a na malý okamžik se zastavili. V jejich myslích se právě objevily totožné myšlenky "Je mi nějak povědomý/á" Anabelle ale nestíhala autobus, takže na přemýšlení o studentovi ze stejné školy nebyl čas. "No odkud ho asi znám..beztak se potkáváme třikrát denně na chodbě" uzavřela to a rozběhla se k zastávce. On tam ještě na pár sekund zůstal stát a přemýšlel "Jako bych ji už někdy viděl..určitě jsem ji viděl…a ten hlas. Nikdy jsem s ní ale nemluvil…Na chvíli jsem měl pocit, že.. NE, to je nesmysl!"

"Panebože!! Za co?!?" vyštěkl Jimmy a zhluboka se nadechl, když se k nim na zastávce připojila Anabelle s tázavým výrazem a se slovy "Tak kdypak nám to jede?" Při pohledu na Jimmyho se zarazila. "No Jimmy ti jen chtěl říct, že ten autobus před minutou odjel" prohodil Victorie, poněkud naštvaně, ale i pobaveně. Znala Anabelle dlouho, a tak ji ani tato situace nijak nepřekvapila. "Aha..Jimmy promiň..já nemohla zavřít-" "-skříňku!" dořekl za ni Jimmy. "Tak se projdem, no..Stejně je hezky a v buse bychom se jen mačkali." Vyřešila to Bell, když z jízdního řádu zjistila, že další autobus jede až za hodinu. Jimmy ještě chvíli brblal, ale nakonec se vydali na cestu.

"Jdeš pozdě!" řekl ledově ten blonďák. "Já vím, trošku jsem ji sledoval." Odpověděl příchozí, trochu nejistě. "Spadne na nás meteorit nebo se blíží morová epidemie, že musíš otravovat zrovna dneska, Jarede?" pokračoval i nadále ledovým hlasem. "Mark Eerie, Linneswell 1991-neříká ti to nic?" vyprskl podrážděně Jared, protože se mu nelíbilo jakým způsobem s ním jedná. "A co já s tím? To je dávná minulost" odbyl Jareda. "Dávná minulost? Jak dlouho si myslíš, že malé Darwinové bude trvat než tě potká a spojí si dvě a dvě dohromady? Vyslechl jsem její rozhovor, Damiene. Ona jde po tobě, nevím proč ani co všechno ví, ale má tvoji fotku a je odhodlaná zjistit všechno."

Mnohé vzpomínky jsou nesmazatelné a některé drásají srdce i po mnoha letech. Na malou chvíli se Damienovi vybavila drobná, černovlasá dívka s drzými poznámkami, nerespektující pravidla a toužící po lásce někoho druhého. Lauren. Nyní se její dcera snaží udělat stejnou chybu jako ona kdysi. "Výborně, tak se postarej o to, aby s tím přestala." Řekl až přehnaně lhostejně, což Jareda vytočilo. "Nejsem tvůj sluha, Damiene!!" zařval na něj a celý se třásl vzteky. "Víš toho o mě až příliš, i přesto jsem ti zaručil bezpečnost a ty mi na oplátku budeš krýt záda - nebo si nepamatuješ na naši úmluvu?" sykl Damien a Jared okamžitě ztichl…
……POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……
Nemohla jsem se od toho odtrhnout! Moc se těšim na pokračování!