Tak přemýšlím nad tím, co jsem provedla, co jsem udělala špatně, že se moje téměř roční úsilí postavit se zase na nohy a dát si život do pořádku může v jednom dni tak jednoduše zhroutit. Těchto pár vět není tak úplně pro běžné návštěvníky tohoto blogu, protože tady nikdo nepochopí o co jde, jestliže mě nezná osobně a neví co v posledních dnech prožívám. Narovinu..nebudu se vám svěřovat, nechci, ale musím se vypsat a řekla bych, že jediné místo, které je doposud v pořádku je blog na adrese www.rosesworldsims.blog.cz, tedy tento blog...můj blog, poslední co mi ještě dává najevo, že svět stále existuje, že tu jsem a neudělám žádnou blbost, protože nikdo a nic za to nestojí.
Došla jsem k poznání, že je opravdu naivní myslet si, že někde kolem je stále někdo, o koho se můžete opřít, protože ten člověk vás v nečekané chvíli zradí tak odporným způsobem, že potom nevíte, jestli máte tak obrovský vztek nebo jste opravdu tak moc v prdeli. Je taky úplně zbytečné deprimovat se kvůli někomu, protože ten někdo si toho nikdy nevšimne, je marnost čekat na zázrak, protože ten se nikdy nestane a jestli na něj věříte, tak jste buď velcí snílci nebo natolik naivní a doposud šťastní lidé. A to hlavní, co jsem si konečně uvědomila je, že bych už mohla přestat sebe přizpůsobovat ostatním, jen aby oni byli šťastní...uvědomila jsem si, že jsem to já, kdo si řídí vlastní život a jestli chci něčeho dosáhnout, tak si za tím prostě půjdu bez ohledu na okolí. Však ostatní to dělají stejně ne? (já vím..těžká ironie..). No co, kašlu na to, proč ztrácet čas tím, co je ostatním ukradený a trápí jen mě? To je jako s tou mini aférou před pár dny v komentářích - proč se starat o někoho, kdo má potřebu jen škodit, štvát a vytáčet? Proč? Lehká odpověď - pro nic!
Miluju citáty, protože v citátech je pravda a moudrost...
"Víš co je smutek? Sedět v prázdném pokoji a čekat na někoho, kdo už se nikdy nevrátí."