28. října 2011 v 17:44 | Loreena.Rose
|
Vážně jsem tento díl chtěla zveřejnit už dřív, ale měla jsem teď poslední dobou poněkud naspěch a na komix opravdu nebyl čas, tak se omlouvám a doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit.
Pěkné čtení ;)
Anabelle zůstala stát a chvíli se dívala na místo, kde ještě před pár minutami stál Jared. "Co to sakra mělo znamenat?!?" pomyslela si a nechápavě zakroutila hlavou. Dvakrát přešla pokoj s fotkou v ruce, napila se z Jaredovy sklenice a připíchla fotku Marka Eerieho na zeď ke sbírce ostatních. "Tady něco nehraje, nic nedává smysl.." přemýšlela stále dokola, ale její mozek odmítal pracovat. Bylo to, jako by se zasekl na jednom místě a nemohl se pohnout dál. Něco se změnilo a Anabelle proběhlo myslí jméno - "JIM!" vykřikla.

Nechala věci ležet tak jak byly a rozeběhla se ke dveřím, úprkem seběhla schody a rozrazila vstupní dveře ve chvíli, kdy se je snažil otevřít její otec. S leknutím uskočil zpět a nechápavě hleděl na Anabelle, která jeho nechápavý pohled opětovala. Úplně zapoměla, že má taky otce, který v tu dobu už měl být dávno doma. "Ahoj tati, musím za Jimem, strašně to spěchá, uvidíme se později..ahoj!" vyhrkla na jeden nádech, nečekala na odpověď a rozeběhla se do města. "Anabelle!!" křikl za ní ještě Oliver, ale jeho dvera mu už nevěnovala žádnou pozornost.

"Typická Lauren" pomyslel si Oliver a v hlavě se mu vybavila vzpomínka na matku své dcery. Taky takto zničehonic zmizela, beze slova, bez vysvětlení..a objevila se za pár dní. Vyšel do patra a zarazil se u pootevřených dveří Anabellina pokoje. Vešel dovnitř. "Někde tu musí být tak fotografie..a možná i něco víc. Nesmím dovolit, aby přišla na Laureninu minulost..Vypadá to, že se naše malá Anabelle dala na detektivní dráhu" přemítal Oliver, když zamířil k hromádce zmateně rozházených věcí na psacím stole.

Jared pomalu procházel městem. Domů se mu nechtělo, vlastně se už pomalu ani neměl kam vracet. Jeho matka byla opět, jak ráda tvrdila, na pracovní cestě. Nechápal, proč se pořád tolik snažila tvrdit, že vůbec má nějakou práci. Nebýt otce, který mu posílal peníze na přežití, spal by už dávno na ulici..možná, že právě ty peníze byly důvodem, proč ho Vicky tolik nesnáší..Z pochmurných myšlenek ho vytrhl jeho vlastní mobil. "Myslím, že není o čem mluvit, Damiene" začal Jared, ale Damien jeho slova nevnímal. "Dobře, za chvilku jsem tam, hlavně už nic nepodnikej." Povzdechl si Jared, zastrčil telefon do kapsy a zrychlil tempo.

"Že mu to dneska ale trvá!" pomyslel si Damien a dál si prsty stíral ještě vlažnou krev z oblečení. Nebylo to dlouho co se další náhodný chodec stal jeho obětí. "Vždyť je to stejně jedno" pomyslel si nakonec a vypnul veškeré myšlenky vtírající se do jeho mysli. Cítil se dobře, vlastně úplně skvěle, už dlouho se tak dobře nenasytil. O několik minut později se poblíž ozvaly kroky, které znovu upoutaly Damienovu pozornost.

Slyšel rychle tlukoucí srdce v dálce, cítil jak se blíží živý tvor, další zdroj čerstvé teplé krve. Když se příchozí přiblížil na dosah, Damien byl připraven znovu zaútočit. "A..to jsi ty?" řekl překvapivě klidně a poněkud zklamaně. "děláš si ze mě legraci?!?" vyjekl Jared. Byl úplně bledý a bylo mu trochu špatně. Ještě před pár vteřinami to vypadalo, že se stane další obětí dnešní noci. "Co ti tak dlouho trvalo? I když popravdě jsem trochu zklamaný, že jsi to ty, další obyčejný člověk by se mi zamlouval víc" prohlásil Damien jako by nic. Poté pohledem zabloudil zpátky k nehybnému tělu vedle něj.

"Pokud vím, domluva zněla - už žádní mrtví" řekl chladně Jared, ale v očích měl stále strach. Nevěděl co může od Damiena v tomto stavu ještě čekat. "Mám dojem, že jsi ten poslední, kdo by měl poučovat!!" zařval Damien, prudce vstal a pěstí rozbil špinavé sklo ve dveřích. "Nic jsem jí neřekl.." hlesl Jared a pro jistotu ustoupil o krok zpět. "Jen tvoje štěstí..a teď se ho nějak zbav, jdu se umýt - ano k tobě a teď" dodal když viděl Jaredův nesouhlasný výraz.
Zatímco šel Jared zařizovat Damienův příkaz, Damien zamířil do koupelny. Potřeboval ze sebe opět udělat slušně vyhlížejícího studenta, aby nevzbudil jakékoliv podezření. Doufal, že bude Jared jednat s nejvyšší opatrností a zahladí všechny stopy. "No když ne, pojede v tom stejně sám.." ušklíbl se a prohlížel čerstvý škrábanec na tváři. "Zajímavé" zašeptal a zkoumal svoji hladem zpomalenou regeneraci.
"Modli se, aby ten člověk nebyl nikdo významný. Uvědom si, že po tobě nemůžu pořád takhle zahlazovat stopy a tvářit se, že nic. Za pár dní budou v televizi vyhlašovat dalšího pohřešovaného." Řekl Jared když se vrátil dovnitř za Damienem. "Měl by sis tu občas trochu uklidit." Oznámil mu Damien, jako by vůbec neslyšel co říkal. "A taky bys měl nakoupit, v ledničce není ani zkažený mlíko. A zatopil jsem ti tady, je tu zima." Pokračoval samolibě dál a pohodlně se usadil u malých kamen.
"Tvoje starosti bych opravdu chtěl mít" poznamenal jedovatě Jared a vytáhl zpod stolu lahev nějakého alkoholu, který tam zapomněla jeho matka a zhluboka se napil. Ve stejnou chvíli někdo zabušil na dveře. "Jarede!! Jsi tady? Musím s tebou mluvit!" ozval se dívčí hlas vzápětí. Damienovi na tváři ztuhl úsměv. "Je ti jasný, že já tady nejsem, viď?" prohlásil a v tu ránu byl na nohou..
......POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......
Áno, áno dočkala som sa :)) Konečne nový diel :))
Iba trochu? Bol úplne výborný! :)) Moc sa mi páčia tvoje fotky :) Teším sa na pokračovanie :)