Osobní život? Ne. Volný čas? Ne. Spánek? Ne...a tak dále a tak dále...ale stres? Ano.
Co třeba zápočty, no proč je nemít všechny v jednom týdnu? Škoda, že to nejde nacpat do jednoho dne, protože jinak by to tak zaručeně bylo :D
Plánuje se proto, aby se pak systematicky všechno nedodrželo..aneb Vánoce.
To si tak říkám, dám si tu hnusnou zkoušku co nejdřív, abych měla pokoj a nemusela se s ní stresovat..a nebo abych měla ještě dostatek možností na opravu. Tak jo, ale budu se muset učit o vánocích, nevadí. Pěkně si přečtu tu knížku, projdu si těch 600 otázek a postupně se je naučím. - - - - error - - - - Jo, tak tady nastala první chyba. Knížku jsem sice o Vánocích přečetla, ale tu, kterou jsem dostala k vánocům, ne tu, kterou jsem měla číst. Otázky jsem prošla, barevně podtrhala a nic si z toho nezapamatovala a teď, 2 dny před zkouškou, to je teprve adrenalin!
Sebestředné pocity vševědoucnosti "jo, vždyť to je lehký"
Pustím se do očividně marného boje s časem, který utíká ještě rychleji než obvykle. Všechno co musím umět je navíc děsně podobný dalším věcem co musím umět, všechno to zní i vypadá úplně stejně a vůbec je to debilní. Chvílema na sobě pozoruju, jak si odříkávám svoje vlastní jméno, věk a bydliště, abych se ujistila, že si aspoň to ještě pamatuju, protože všechno ostatní splývá v jeden tmavý flek. Ale pak jsem náhle přesvědčená, že to zvládnu, jelikož při prohlížení vzorových testů vidím jasně položenou otázku, na kterou znám správnou odpověď, stres opadne a cítím se téměř vítězoslavně.
Okamžik, kdy je nejlepší hoodně zhluboka dýchat (čti: mlátit hlavou o zeď)
Pak ale nastane den D a chvíle CH a při zkoušce vidím, k mé radosti, tutéž jasně položenou otázku, ale ani za boha si nevybavím jakoukoliv odpověď. Hlavně že vím, kdy a kde jsem to naposledy četla, komu všemu jsem to vysvětlovala (a dělala při tom děsně chytrou)... A tohle je právě ta chvíle, kdy si začnu připadat opravdu hodně retardovaně. Chvíle, kdy bych nejraději zmačkala ten papír, poslala docenta do prdele s celým jeho předmětem a šla domů spát!
Vítejte na mém soukromém hřbitově. Kromě spousty dávno zapomenutých

Vůbec ti to nezávidím :X to je blbí, když se ti odpovědi se ti pletou dohromady. Určitě to nakonec stihneš. Snad se ti zkoušky povedou, držím palce! Já když se učím, taky si odpovědi doma přeříkávám, zdá se mi, že to umím. Jenže v písemce pak na půlku věcí zapomenu. Nejhorší je, když si vzpomenu jen na kousek složité věty..ještě před písemkou jsem to uměla, ale potom si nemůžu vybavit jaký slova použít, jak ta věta začíná.